První světová válka se zdá být nevyčerpatelné téma. Pomiňme, že do této dob fušovali i Sabaton, protože jejich tvorba oproti partě 1914 připomíná spíše učebnice dějepisu základní školy, a soustřeďme se hlavně na ukrajinskou kapelu, která oproti Švédům téma uchopila mnohem šikovněji po hudební i obsahové stránce. Jak ukázala první tři alba party ze Lvova, dokáže jejich hudba věrně evokovat šmelc kulek zákopů východní u západní fronty, aby záhy sklíčenou atmosférou připomněla zoufalost a šílenství, všudypřítomné atributy, vznášející se po čtyři roky nad zákopy a bitevními poli, posetými tisíci mrtvých. K tomu 1914 vždy využívali čistou esenci severského black metalu, což je pojí s kapelami jako Marduk. Občas sáhnou po epičtějších motivech, které otevřou doom metalovou bránu a tam lze najít jistou příbuznost s kultovními Bathory, a to je fakt, který je pro ukrajinskou pětici největší poklonou, jakou ji kdo může složit. Kapela si toho váží a při památce Quorthona přísahá, že svou tvorbu bude dotvářet skoro k dokonalosti.
Je dobře, že tematicky zůstává na bojištích první světové války (což je vzhledem k názvu logické) a neposouvá se v čase ke konfliktu následujícímu, který by vzhledem k působení banderovských jednotek z pozice Ukrajince nebylo jednoduché popsat, a ani ke konfliktu současnému, kde je situace ještě nepřehlednější. Znovu projedeme čtyřletku z před více než sto lety, která lvovskou partu nepřestává fascinovat a v níž hledá zdánlivě nevyčerpatelné inspirační zdroje. K navození atmosféry muzikanti znovu využívají intra „War In (The Beginning Of The Fall“) a outra „War Out (The End?)“, mezi něž napěchovali osmičku dlouhých skladeb, kterou označili lety, v nichž se jednotlivé kompozice odehrávají. K tomu si vybrali milníky, které definovaly válečnou vřavu, jako je obléhání rakousko-uherské pevnosti Přemyšl ruskou armádou nebo bitvu na horském hřebenu Dzvyniv na pomezí Beskyd a Východních Karpat.
Hudební složka zůstává na albu “Viribus Unitis“ podobná jako na minulých deskách a znovu těží z pořádně řezavého severáku, který žene větrné mlýny kytar kupředu bleskovým tempem. Zajímavé je, že stejně jak rychle válka vypukla, tak rychle 1914 vpadnou do alba. Jak boje pokračovaly, zpomaluje se tempo desky a atmosféra se stává sklíčenější. Je to znát z mnohavrstvené „1917 (The Isonzo Front), v níž se z black metalové porce začíná trochu ukrajovat rychlost ve prospěch houpavějších temp, aby pomyslný vstup do roku 1918 předznamenával sice kýžený, ale zároveň obávaný konec války. Proto se trilogie „1918“ nese ve výrazně odlišném doom metalovém duchu. Ten zcela věrně vykresluje bezvýchodnost situace a ostře kontrastuje s finálovou křehkou klavírní skladbou „1919 (The Home Where I Died)“, jakýmsi vzpomínání na válečné roky optikou muže, který všechny hrůzy přežil.
Zvláštní kaitolou je účast hostů. Jestliže na minulém albu „Where Fear And Weapons Meet“ potěšila přítomnost předáka britských gothic metalových klasiků Paradise Lost Nicka Holmese, nyní nejvíce pozornosti přitahuje jméno Aarona Stainthropea, donedávna frontmana Britů My Dying Bride. Ten skladbě „1918 ADE (A Duty To Escape) čistým, plačtivým hlasem dává zcela jiný rozměr a ukazuje, že 1914 jsou schopni vývoje, za jehož dosavadní nedostatek byli občas terčem kritiky. Trochu méně nápadité je hostování zpěváka kalifornských thrasherů Precious Death Christophera Scotta, jehož zastínil předák lucemburské neofolkové party Rome Jerome Reuter, který svůj nemetalový projev dal všanc v „1919 (The Home Where I Died).
Novinka je znovu velice podařeným a nadmíru působivým dílem, které má znovu nadstavbu v předkládaných historických souvislostech. Nastoluje ale otázku, co bude dál, až se toto téma vyčerpá. A to jak tematicky, tak hudebně (do tohoto bodu se Ukrajinci blíží rychleji), protože desáté, patnácté popisování hrůz Velké války by už tak přitažlivé nebylo.
|