Začíná to vypadat, že ve Frontiers Records ulovili nového koně. Do portfolia firmy v loňském roce přibyl debut dua Aries Descendant, jehož jedním ze členů je zpěvák Niklas Sonne. Výsledek? Výborný. Na začátku léta se Frontiers postarali o vydání Sonneho sólovky „Electric Dream“, která byla s kvalitou o nějaký schůdek níž, ale o tom, že to Sonnemu skvěle zpívá, vypovídá dokonale. To, že Frontiers znáborovali i dánskou kapelu Defecto, která zatím kdovíjak velkou díru do světa neudělala, i přes to, že během první dekády své existence vydala tři solidní alba, bych přičítal primárně tomu, že u mikrofonu opět stojí Niklas. Těžko říct, co způsobilo u Defecto takový třesk, jestli to byl příchod bubeníka Mortena Gade Sørensena, podpis s Frontiers nebo něco jiného, ale s aktuální „Echoes Of Isolation“ trefují přístupně progresivní hřebík na hlavičku tak důkladně jako dosud nikdy.

Pustíte-li se do tvorby koncepčního díla, které se zabývá duševními chorobami a psychologickými problémy od nespavosti a obsedantně-kompulzivní poruchy až po posttraumatickou stresovou poruchu, paranoiu a další traumata, dá se předpokládat, že vám z toho nevyleze hudba na nedělní prosluněné odpoledne. Když jste navíc technicky velice schopní muzikanti, dá se očekávat, že se budou dít ohromně zajímavé věci, za předpokladu, že se podaří nenásilně pospojovat neotřelý námět, hráčské schopnosti a autorskou nápaditost.

Defectu se to povedlo a pod rukama jim vyrostlo osm dramatických pecek (uvedených podobně naladěným intrem), plných emocí, košatého děje, silných melodií, dobře vygradovaných do silných refrénů, a natlakovaných leckdy až znervózňující a netrpělivou energií. Sonneho průrazný vokál, divoká symbióza nabroušených kytar a kláves, které celkem častý vyhrocený a agresivní výraz kapely nadlehčí, ale zpravidla drží hodně útočnou linii, a bicí, které z valivých momentů polevují jen když je potřeba na moment změnit náladu skladeb (maximálně důležitý prvek, se kterým Defecto velmi obratně zacházejí), se podařilo sladit do dokonale fungujícího stroje.

Není problém vyseknout kapele pochvalu za jakoukoliv píseň z aktuální kolekce, ale pokud chcete tip na nejsilnějšího žolíka, sáhněte po titulní skladbě ve finále alba. Klidnější piáno ani rozvážné vybrnkávání skladbu nepřipraví o dramatičnost, Sonneho hlas přepne do nadýchanější a elegantnější polohy, v níž by mohl klidně konkurovat Georgovi Neuhauserovi nebo Tony Kakkovi, a kapela vsadí na výpravnost a laskavost. Fakt, že je píseň natažená na téměř deset minut sice naznačuje, že v tomhle pro album ne zcela typickém (ale velmi působivém) rozpoložení se Defecto držet nebudou, ale i tak je přechod k jedovatě nabroušeným kytarám překvapující a exploze hrubosti až drtivá, plná akce a strachu (přispěje k tomu i Sonneho přerod do excelentního zlouna).

Jako by Sonne dopsal pokračování příběhu, který se začal rodit s jeho příchodem do tehdy skvěle vyladěných (a následně uspaných) Evil Masquerade před téměř deseti lety a aktuálně zapsal do svého portfolia nejlepší album. Nicklas o „Echoes Of Isolation“ mluví jako o zrcadlu, nastaveném mysli, jehož cílem je proměnit bolest v sílu. Jakou míru bolesti do něj Defecto vložili, posoudit úplně nedokážu (podle emocí, které z něj sálají, zjevně dost), ale síla z něj jde obrovská.

FB DEFECTO

YouTube ukázka -Sacred Alignment

Seznam skladeb:
1. The Unraveling
2. Eternal Descent
3. Sacred Alignment
4. Eclipsed by the Void
5. Heart on Fire
6. Quantum Abyss
7. Through Cloak and Bones
8. Shattered Reality
9. Echoes of Isolation

Sestava:
Nicklas Sonne – zpěv, kytara
Frederik Møller - kytara
Thomas Bartholin - baskytara
Morten Gade Sørensen - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 42:00
Label: Frontiers Records
Země: Dánsko

Diskografie:
2016 - Excluded
2017 - Nemesis
2020 - Duality
2025 - Echoes of Isolation

Foto: archiv kapely