Fakt, že za dvacet let pisálkování se mi pod drobnohled dostala teprve druhá kapela z Indie, by mohl naznačovat, že v této části zeměkoule nemá rock a metal úplně živnou půdu, ale kdo ví (já tedy rozhodně ne…), jestli jednou nebudou kapely z této země válcovat hudební scénu. Soudě podle toho, že čtyřčlenné partě Black Jack trvalo jedenáct let, než se dopracovala k debutové desce „XXI“, nebude pro tamní kapely úplně jednoduché dočkat se zhmotnění svých hudebních vizí na nějakém nosiči, soudě podle toho, co předvádí Black Jack na albu, i v Indii se můžou zrodit velmi životaschopné kapely.
Identifikovat zemi původu Black Jack z písní nelze, parta v čele se zpěvačkou Chenie Sintang má zjevně dobře načtenou hard rockovou scénu, zejména americkou, a cokoliv mimo tyto hranice nemá potřebu vymýšlet. Velkou výhodou pro kapelu je Chenie, jejíž hlas zní velmi svěže a mladě (leckdy až teenagersky), takže dojem, že vám do ucha hraje kapela zdatných muzikantů odněkud z prvního ročníku vysoké vás neopustí prakticky celé album. Na druhé straně nehrozí, že by vám některý z refrénů uvíznul v hlavě na kdovíjak dlouhou dobu, spíš zůstane celkový pocit, že se „XXI“ velmi příjemně poslouchá.
Jeho převážná část jede na sympaticky nabroušené vlně, s patřičnou dravostí, ale když se k Chenie přidají sbory, jsou zpravidla docela nasládlé, a trochu ubírají šťavnaté muzice grády. Z této rovnice (je zbytečné poukazovat na nějakou konkrétní skladbu, vrcholy neexistují a každá z písní velmi solidně šlape) se vymyká jen úvodní atmosférické intro „Badlands“, baladická „The Answer“, do níž Black Jack vpustí smyčce, a hlavně závěrečná „Battles At The Fore“, která se sklouzne do měkké náruče AOR, v čemž vydatně pomáhají klávesy, najednou však nabroušený vokál Chenie (který jinde ideálně sedí) v tomhle rozpoložení zní trochu nepatřičně.
Jedním slovem – slibné.
|