Bruce Dickinson zraje jak víno a protože už to nějaký ten rok trvá, je to zatraceně dobře znát. Platí to o něm nejen jako o zpěvákovi, ale i jako o skladateli. Z jeho nové sólovky čiší všemi póry právě zralost. Písně jsou inteligentní, napsané citlivě a především perfektně vyvážené - rychlost, tvrdost, kompozice, riffy, sóla, všechno je poskládáno na milimetr přesně a nesmírně účinně. Přesto album nepůsobí ani trochu vykonstruovaně nebo vlezle, tohle je prostě um, který ve vás rezonuje od začátku do konce.
Písně jsou většinou ve středním až pomalém tempu a celkově vzazo zůstávají dost při zemi. Jejich kompozice z nich ovšem dokáže udělat skladby velmi intenzivní. Nenajdete zde nic než silné písně s ještě silnějšími refrény. Mimochodem „Navigate the seas of the sun“ je pro mě jako pro fanouška metalových balad velmi osvěžujícím a atmosférou tesklivým překvapením.
Zpět k Dickinsonovu vokálu. Z téhle nahrávky by snad i hluchý poznal, kdo že měrou snad největší patří na metalový Olymp - tolik charismatu, umu a především přirozenosti se vidí (slyší) málokdy. Vedle dominantního zpěvu je druhou nejsilnější složkou alba kytara. Roy Z také není žádné jméno do větru a rozhodně nehodlá dělat Dickinsonovi křoví. Jeho hra je nápaditá, rozmanitá a podmanivá. Se zpěvem bych ji spojil slůvkem charismatická. Vše ještě umocňuje příjemně hutná zvuková stěna tvořená především bicími.
Když se spojí obrovská zkušenost s hudební chytrostí a nadhledem a vše se okoření nesmrtelným zápalem pro heavy metal, vznikne opravdové mistrovské dílo.
|
