Tak jako se letní MoR stal vyhlášenou akcí, na kterou se každoročně sjíždějí metaloví fanoušci z celé republiky i ze zahraničí, tak také zimní obdoba festivalu si našla své příznivce. Letošní ročník se nesl převážně v černobílé barvě - stačilo se podívat na tváře návštěvníků haly Novesta, jejichž společným znakem byly černobíle pomalované tváře, stahováky, u dívčin krásné gotické šaty a trika zdobená motivy vztahující se k hlavní hvězdě večera, kterou byli CRADLE OF FILTH. Ti však přišli na řadu až jako poslední, a protože celá akce začala krátce po 14. hodině, událo se ještě několik překvapení, splněných očekávání a pár zklamání. Na poslední chvíli se také změnilo obsazení festu, když nepřijeli kapely BENEDICTUM a WINTERBORN. Setkal jsem se s nimi však o týden později na společném koncertě s DORO a musím říct, že na Masters až tolik nechyběli a „náhradní“ kapely byly mnohem lepší.
CRYSTAL VIPER
První se na podium dostala polská heavy metalová skupina Crystal Viper v čele s velice charismatickou zpěvačkou „Leather Witch“. Jejich řízný hevík v sobě kombinoval hymničnost MANOWAR a údernost RUNNING WILD. Moc rád bych si je poslechl živě znovu a s trošku lepším zvukem.
SALAMANDRA
Na ostravskou SALAMANDRU se chystám už nějaký ten pátek, ale prvně jsem se s ní setkal až ve Zlíně. Je vidět, že českému speed metalu opravdu začíná svítat na lepší časy. S prvními tóny se začalo probouzet i publikum a kluci (a dáma) ze SALAMANDRY hnáni poměrně silnou podporou svých fans odehráli velice dobrý set. Jen by to chtělo nechat trochu víc vyniknout klávesy a Ivan Borovský za mikrofonem by se asi neměl pokoušet o příliš silový zpěv – ve vyšších polohách mu to jde mnohem lépe. To mi však nezabrání v nadprůměrném hodnocení jejich vystoupení. Jen tak dál…
SISTER SIN
Aby těch ženských na podiu nebylo málo, pozvali organizátoři další kapelku se něžným pohlavím za mikrofonem. I když ono slůvko „něžné“ zde není až tak na místě a klidně by se dalo nahradit výrazem „divoké“. Kdo si pamatuje na CRUCIFIED BARBARA z letních Masters, má docela dobrou představu o stylu SISTER SIN. Zpočátku jsem byl z toho, co se děje na podiu poněkud zklamaný – zpěvačka zahalená jen do několika málo hadříku se víc než zpěvu věnovala všelijakým pohybům připomínajícím vystoupení nějaké barové tanečnice, což podtrhovali i texty songů. Naštěstí si brzy uvědomila, že se nejedná o foto show pro pánský časopis, ale o koncert, a zhruba od půlky se ze SISTER SIN vyklubala dobře poslouchatelná a šlapavá hudba. Škoda jen toho začátku.
PLEXIS
První větší zklamání přišlo s punkovými PLEXIS. Ty spolu sice hrají už něco přes 20 let, ale na jejich hudbě to toho večera moc znát nebylo. Co se instrumentální stránky týče, tak se PLEXIS drží přísloví „Méně je někdy více“ a své tři akordy drhnou co to jen jde. To by mi ani nevadilo, kdybych ovšem po celou dobu neměl pocit, že hrají jednu věc a pouze střídají rychlost a text. Nebýt kultovního songu „To“, asi bych PLEXIS poslal do punkového důchodu. Navíc dnes tak populární „GREEN DAY image“ nepůsobí nějak zvlášť originálně.
DOGA
Trochu jsem se obával, jak DOGA obstojí v konkurenci mnohem tvrdších kapel, na které měla už brzy přijít řada. Přece jen se tahle banda pohybuje v poněkud klidnějších vodách než ostatní seskupení na Masters. Ale reakce publika byly více než kladné a po několika méně vydařených vystoupeních DOGY jsem konečně viděl IZZIho a spol. v plné síle a velké podium jim velice sluší. Zazněli jak věci z posledního alba „Love Vole“, tak i povinná klasika v podobě „Nejsi Nevinná“ nebo „Holka Samosexuál.
DEATHSTARS
DEATHSTARS otevřeli druhou polovinu festivalu, která se nesla ve znamení trochu extrémnější hudby. V recenzích na jejich alba se často opakují názory, že jde pouze o kopii několika slavných skupin a nejde o nic převratného. S tímto názorem musím souhlasit. Typicky „ramštajnovské“ kytary se střídají s melodiemi ve stylu HIM, zpěv ne nepodobný 69 EYES a k tomu všemu techno bicí. Trochu bláznivá kombinace, která sice nezní až tak špatně, ale na samostatném koncertě DEATHSTARS mě asi jen tak neuvidí. Ovšem fanouškovskou základnu mají celkem silnou, což dokázali i ve Zlíně.
WALTARI
O téhle bandě jsem toho slyšel už dost a dost a většinou pouze v dobrém. Čekal jsem hodně nadupaný crossover, ale to co přišlo mi doslova vyrazilo dech. Čertužel v tom negativním smyslu. Najednou jsem si připadal jako na nějaké novodobé diskotéce. K výkonům muzikantů nemám nejmenších výtek. Tihle Finové opravdu umí a nebýt techno rytmů, které snad ani v jednom songu nepřestaly dunit halou, a pěveckých výletů do hip hopových a podobně „nerockových“ vod, šlo by o skvělý zážitek. A při pohledu do hlediště jsem rozhodně nebyl sám, komu se na tváři objevil mírně nechápavý výraz…
DORO
 Na tuto německou divoženku s nezaměnitelným hlasem jsem se těšil z celého programu Masters nejvíce a po „zážitku“ z WALTARI působila hudba DORO jako živá voda. Hit střídal hit a dostalo se jak na songy z nové desky „Warrior Soul“, tak na legendární tvorbu WARLOCK v čele s hymnou „All We Are“. Když pak přišel na řadu cover „Breaking The Law“, zpíval snad každý. Jen mě trochu mrzelo, že místo geniálního ploužáku „Für Immer“ zazněla taktéž velice povedená balada „Above The Ashes“, ale klasika je přece jen klasika. Navíc DORO měla k dispozici asi nejlepší zvuk, jaký se povedl v Novestě vykouzlit. Bylo to moje třetí živé setkání s metalovou královnou a opět jsem byl více než nadšen. Její energii a charisma by jí mohla závidět leckterá mladá banda. Pro mě jednoznačný vrchol večera.
CRADLE OF FILTH
Tak z tohoto setu jsem měl největší obavy. Na fórech COF jsem často vídal názory fanoušků, kteří si od živých „Cradlů“ mnoho neslibovali, a tak jsem raději zůstával při zemi. Jejich hudba mi k srdci nikdy nijak zvlášť k srdci nepřirostla, ale doufal jsem, že mě přece jen přesvědčí. A zpočátku tomu také i bylo. V kotli to začalo pořádně vřít a uvítání se těmhle Britům dostalo vskutku královské. A během prvních songů jsem se bavil i já. Postupem času se dostavila jistá kolovrátkovitost a čím dál častěji se můj zrak začal od podia obracet všude možně okolo. Nejsem žádný velký příznivce Daniho krkavčího ječáku a překvapilo mě, jaký s ním má problémy. Ve spodních polohách nebylo slyšet nejmenší zaváhání, ale jak se měl Dani vydat směrem do krkavčích výšek, tak to značně zaskřípalo. Nikomu to však moc nevadilo a atmosféra bylo od začátku do konce vynikající. Já měl alespoň více času sledovat nejen dění vpředu, ale i okolní tribuny a zákulisí. Dost mě překvapilo, že co se týče pořadatelské služby, tak jsem neviděl žádný větší incident a vše probíhalo v mnohem přátelštějším duchu než na letních Masters Of Rock. Také v prvních řadách před zábranami se dalo přežívat mnohem lépe. A nebýt jednoho zaváhání, když se mírně přiopilý chlápek rozhodl stát dalším členem CRADLE OF FILTH a vběhl na chvíli mezi muzikanty, nebylo by asi co vytknout. Ale teď už zpátky na podium, kde zazněla také klipovka z nedávno vyšlé placky „Thornography“ s názvem „Temptation“, v jejímž duchu se nesly i kulisy. Slyšel jsem na tuto věc hodně negativních názorů, ale mě se líbí víc než většina starších písní. Za zmínku také stojí parádní „From Cradle To Enslaved“, která osvěžila konec koncertu a vlastně celého festivalu.
Jen nechápu některé máničky, které se potáceli už před začátkem celé akce a nevěděli co se to vlastně děje. Přece jen takováhle akce má k vesnické zábavě hodně daleko a jeden opilý chlápek dokáže koncert zkazit všem okolo…Teď už nezbývá než načerpat síly a těšit se na Masters Of Rock 2007!
|
