Na plakátech visí oznámení, že do města přijel nějaký mimořádně divoký cirkus. Hm, no co, půjdeme se podívat. „Cijkusové baónky, pjosím! Cukjová vata, pjosím!“ Před cirkusovým šapitó stojí livrejované slečinky a s dokonalou výslovností nabízejí svá lákadla. V cirkusovém stanu to vcelku ujde, žádný komfort, ale snad se to dá vydržet. Co vás zaujme na první pohled, jsou bytelné kovové mříže kolem arény.
Á, už přichází principál. A tvrdí, že ti tři mužíci kolem něj jsou všichni umělci, které dnes uvidíme. Ale prý žádný strach. No, neboj se ani ty, milý principále, protože ani já od tebe žádnou senzaci snad ani neočekávám...
A dost. Zhruba podobné myšlenkové pochody se mi proháněly kebulí, když se mi dostala do rukou placička Dreamland Manor od Savage Circus. Já vím, že tím principálem není nikdo jiný, než Thomen Stauch, bývalý bubeník Blind Guardian, ale přece jenom, bicmen zpravidla nebývá tou hlavní hlavou a co se skladatelského potenciálu týče, tak zase tolik se Thomen u Slepého strážce neprojevil, aby bylo co hodnotit (a co očekávat). A důvody jeho odchodu? Blindi se rozešli v klidu, zůstávají přátelé, v tisku žádné kecy ani senzace. Tak co sakra vedlo toho chlapíka k tomu, aby opustil zaběhlou, fungující a úspěšnou kapelu a hned si založil novou?
Odpověď je jednoduchá. Už od prvních tónů tohohle alba se Thomen (ačkoliv jako autor hudby a textů je uvedena celá kapela) vyznává z lásky k době, po které se mu evidentně stýská. Trpíte-li stejným pocitem jako já (a asi i jako Thomen), totiž, že Blind Guardian to na svém posledním řadovém albu “A Night At The Opera“ přece jen už poněkud překombinovali, tak tohle je album přesně pro vás. Savage Circus plynule navazují tam, kde skončilo album “Somewhere Far Beyond“. Navíc si Thomen nenabral do kapely žádná ořezávátka, ani nevím, z které strany začít. Kytary Piet Sielck a Emil Norberg. Toho prvního tenhle projekt snad aspoň na chvíli vysvobodil z Iron Savior, kde se po čtyřech albech už tak trochu motá v bludném kruhu a vaří stále jeden a ten samý guláš. Druhý tady není určitě náhodou, zasvěcení jej určitě znají z jeho domovských Persuader, kteří chvílemi zní jako Blind Guardian revival. A to nejpodstatnější nakonec, ten, díky kterému Persuader znějí jako Blind Guardian, totiž zpěvák Jens Carlsson. Zapomeňte na to, že se na tomhle světě prochází zpěváci, kteří jsou nenapodobitelní a ať se zúčastní jakéhokoliv projektu, vždycky je spolehlivě poznáte. Alespoň o Hansi Kurschovi z Blindů to přestalo platit. Jens Carlsson je totiž sedmihlásek, který jakoby Hansimu z krku vypadl.
Takže co od Savage Cirkus čekat? Ale milí hobitci, to je přece jasné. Superrychlé kytary, brutální riffy, melodické vyhrávky, bombastické refrény, dvojkopákové salvy, Hansiho (ehm, pardon) Jensův vypjatý vokál, a dojde i na ploužáček z rodu bard´s songů. Snad jen ty stopy J.R.R. Tolkiena tady chybí k naprosté transformaci do slepého strážce. Ale buďte bez obav, démonů, čertíků, duchů a jiné podobné havěti a fantazií si užijeme dosyta. A tak se nabízí jednoduchá otázka. Je to jen prachsprostá kopírka Blindů? V každé jednotlivé skladbě je jejich odkaz víc než čitelný. Ale ruku na srdce, víte snad o někom, kdo by vyjma Hansiho, Andrého a Markuse, mohl čerpat z tohohle dědictví, než o Thomenovi? Koneckonců, Blindi se pomalu, ale jistě přesunuli do sousedního království a vláda nad tímhle zasněným panstvím Thomenovi nejen sluší, ale jde i k duhu jeho oddaným poddaným.Termín vydání nového alba Blind Guardian se kvapem blíží. Těším se na něj, ale pokud by se snad nemělo povést do naprosté dokonalosti, jsem naprosto v klidu. V „Dreamland Manor“ se totiž skrývá zatím nejlepší album Blind Guardian tohohle tisíciletí. ( :-) ).
|
