Přejete si vstoupit do avengerovské temnoty? Pokud máte „srdce plné zloby a msty“, jak se praví v úvodní introdukci, tak s klidným svědomím můžete. Zatím poslední album „Godless“ vychází stejně jako předešlý tři roky starý nosič „Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy“ znovu pod křídly zaoceánského vydavatele Deathgasm Records a pokračuje v linii mixování prvků typických pro black a death metal. Desku natočili Avenger ve dvou v „domácím“ studiu Hellsound, obal s oběšenými a ukřižovanými anděly stvořil na zakázku španělský kreslíř Juan Jose Castellano. Startovací „Vstup do mé temnoty“ je instrumentální kompozice, která vykresluje temnou náladu použitím nahallovanách kytar, nejinak je tomu v případě poslední rovněž instrumentálně podané „V náručí smrti“. Ve třetí skladbě „Před bouří“ nalezneme vkusnou akustickou kytaru, rovněž si v této písni nelze nepovšimnout evidentního vlivu deathmetalového kolosu Morbid Angel - riffy nazvučené a odehrané a la Trey Azagthoth a valivé dvojkopákové tlučení s postupně se zpomalujícím rytmem ji číní jednou z nejpovedenějších na desce.
Ačkoliv rychlé a agresivní písně jako „Až do morku kostí“ mají rozhodně něco do sebe, Avenger je podle mého nejsilnější a nejzajímavější spíše ve středních tempech, kdy vyniknou zajímavé kytarové momenty. Nejrychlejší písní je s jistotou šestý zářez „Poprava duše“. Texty, jak je již zvykem, opěvují rouhání a brojí proti křesťanství, byly opět odeřvány v jazyce českém. Jen škoda občas nepatrně upozaděného zpěvu Honzy Kapáka - hudba stojí v popředí.
Avengeru bývá nezřídkakdy vytýtáno, že je je jeho hudební produkce příliš ze „staré školy“. Nalijme si čistého vína, na tomto počinu nenalezneme nic dosud neslyšeného či překotně inovativního, ale je nutné chtít po Jihočeských, aby se snažili o nějakou prvoplánovou modernu, když jim daří v tomto ranku tvořit kvalitní desky? Avenger nejsou rozhodně žádní nováčci, kterým ještě teče mléko po bradě a jejich kompoziční i instrumentální zkušenost za roky hraní je jasně citelná. Domnívám se, že by pánové dokázali zahrát, cokoliv by si usmysleli. Ale takhle to prostě mají nejraději. Ideální cestu, kterou by se měl Avenger ubírat, bych do budoucna viděl v ještě větším použití propracovaných pasáží, jaké se nalézají v například v obou instrumentálkách. Živě však jejich rychlé kvapíky fungují dokonale, jak se budete moci přesvědčit mimo jiné na blížícím se zavedeném festivalu Open Hell. Pokud si toto CD pořídíte, určitě to nebudou vyhozené peníze a je málo pravděpodobné, že bude ve vaší albové sbírce ležákem.
|
