Rakouští Belphegor se po krátké pauze prezentují zbrusu novým počinem, který bezesporu zaujme všechny, které chytilo za srdce předešlé řadové CD „ Necrodaemon Terrorsathan “.
První, co lze vyzdvihnout, je velký skladatelský pokrok, jakého Helmuth & spol. dosáhli. Předchozí alba sice nabízela řadu povedených popěvků, avšak, ruku na srdce, některé pasáže byly popravdě až příliš triviální. To ale budiž zapomenuto, kompozičně se současní Belphegor nemají opravdu zač stydět.
Ve skladbách nyní spíše převládá ortodoxně black metalová, méně pak deathová nálada - klávesy nebo akustická kytara zde mají funkci veskrze kosmetickou, zazní pouze několikrát za desku a mnohdy si jich v tom bengálu ani nestačíte všimnout. Devatero kompozic včetně veselého „ohníčkového“ intra „Inflamate Christianos“ se textově nese v prudce rouhačském duchu, servítky si rakušáci vskutku neberou. Žádné z blackových klišé není kapele cizí, avšak není to zde přehnáno takovým způsobem, aby to vzbuzovalo úsměv na rtech (na to jsou odborníci některé nejmenované české „rádoby-totálně-true-pagan-blackové“ kapely…).
Nejrychlejší položky jako „Diaboli Birtus In Lumbar Est“ dávají trochu vzpomenout třeba na Dark Funeral, ale to je věc názoru - podobný zvuk je problémem 90% současných BM spolků, navíc Helmuth používá více hluboký murmur než vysoký skřípot. Ačkoliv se většina stopáže nese v rychlém duchu, kapele se poměrně daří ohlídat si použité pasáže tak, aby se motivy neopakovaly. V písních se zdravě prolínají sypačky se středními tempy, tudíž se posluchač nestihne začít nudit. Jediné zvolnění přichází až v šesté skladbě a v závěru „Fleischrequiem 69“, kde se také nachází jediný melodičtější zpěv.
To sum up, v rámci stylu se nejedná o nic dosud neslyšeného, ale jen málokdy se stane, aby se skupině podařilo z dosud všeobecně známých a prověřených ingrediencí uvařit chutný pekelný zákusek, který by nekřivil tvář pachutí zatuchliny s dávno prošlou zárukou. Navzdory averzi některých lidí na německé, potažmo rakouské kapely toto CD rozhodně stojí za poslech.
|
