 In Flames se svými posledními dvěma deskami nechtěně balancují na jehlách. Švédská chasa je sice známá tím, že nikdy za desetiletou kariéru nenatočila špatné album, otázkou však je, nakolik se obměny ve zvuku líbí či nelíbí skalním fandům ze starších časů. Po vydání v jistém smyslu „přelomového“ kompletu „Reroute To Remain“ se vyrojilo spousta šťoutralů, kteří vytýkali kapele snahu hnát repertoár směrem k „nu-metalu“. To mi ale přijde mírně řečeno úsměvné. Neradno obšírně pitvat, CO In Flames hrají, ale JAK to hrají. „Plameny“ mají natolik vlastní výraz, že jsou rozeznatelní po pár tónech za všech okolností a to, že začali znít o málo „moderněji“ (to slovo začíná nabírat poslední dobou neskutečně pejorativní význam), ještě neznamená trendovost či stylovou poplatnost. Ale nemá cenu laborovat o tom teoreticky, pojďme k praktickému pohledu na hudbu samotnou. Že se „Soundtrack To Your Escape“ logicky odráží od předchozího počinu, je jasné. A že se tím někdo bude potěšen a někdo nutně zklamán, je nabíledni. Pokud mohu mluvit za sebe, pak já osobně jsem novým materiálem švédských melodiků jednoznačně potěšen. Kouzlo hudby In Flames pramení z neohraných a stoprocentně svých aranžích, z jejichž nelítostného sevření se nelze jen tak vymanit. Jakmile tohle CD zapnete, tak ho z přehrávače patrně dlouho nevyjmete. „The Quiet Place“, „My Sweet Shadow“ či thrashově odpíchnutá „In Search For I“ (objevují se v ní dokonce krátké klepačky) jsou opravdové hity v nejlepším smyslu slova a zdaleka nezůstane jen u nich. Vokalista Anders Fridén se od elementárního chrčení ze starých časů debutu Dark Tranquility dopracoval k průraznému zvučnému hlasu, tudíž zvládá jak řev, tak refrénové melodické pasáže, kde se hodí trocha procítěnějšího posazení hlasivek. Jistě, „Plameny“ už nějaký ten pátek nezní jako na „Lunar Strain“ nebo „Whoracle“. Čas nejde zastavit. Naštěstí. Kytarová stránka desky je spíše rytmičtěji pojatá - přehnané sólové onanie nehrozí, funkčnost má přednost před exhibicí. Pořád to ale jsou, byli a budou In Flames, skladatelský rukopis šestistrunného mistra Jespera Strömblada čiší z písní na míle daleko. Svenssonovy bicí jsou zajímavě nazvučené, týká se to hlavně činelů (respektive zvláštní „číny“). Celkový sound není od R.T.R. až tak odlišný, což však rozhodně neznamená, že se I.F. nijak nepohnuli dál. Globálně vzato je „Soundtrack“ dobrý počin, ať už je na hotové dílko nahlíženo z jakéhokoliv zorného úhlu. I když se vám třeba „Reroute To Remain“ moc nelíbilo a alba z devadesátých let jsou vašemu srdci z nějakého důvodu bližší, zkuste překousnout počáteční skepsi a dejte „Soundtrack To Your Escape“ alespoň šanci. Je pravděpodobné, že možná překvapíte sami sebe.
|
