Moravské seskupení Paladran je podle svých vlastních slov tak trochu jiný folk metal, než ten který představují severské pagan blacky.
Paladran hledají své kořeny pomocí dávného folklóru i moderních metalových postupů, elektrických i akustických kytar, instrumentálních rumunských exhibicí i moravských zpívaných balad…
Po tomto úvodu jsem byla velmi zvědavá, jakými směry se tedy tato formace vydala. Navíc když jsem zjistila, že leaderem Paladranu je bývalý člen mých starých oblíbených SSOGE, těšila jsem se ještě více. Avšak nechval dne před večerem..
Na mini CD Nodfyr (=posvátný oheň) se nachází pět skladeb, na kterých se podílelo opravdu velké množství hudebníků, kteří spolupracují přes internet.
Poněkud mne překvapilo, že hned jako druhý track je zařazena předělávka rumunské lidové písně. Někdo by si mohl myslet, že si kapela za svojí tvorbou stoprocentně nestojí, když zařazuje na druhé místo v pořadí „nevlastní“ skladbu. Příjemným překvapením byly temně tajemné názvy celého alba i jednotlivých tracků.
Hudební kompozice není sama o sobě vůbec špatná, občas na mne dýchnul závan starých SSOGE, což mě velmi potěšilo. Po technické stránce je jejich tvorba opravdu kvalitně zahraná, po zvukové stránce taktéž. Avšak při poslechu textů, zpívaných čistým vokálem, jsem již tak nadšená nebyla. Jejich folkařská poetika působí nepřesvědčivě. Např. verš „..po předcích zadek keltský mám / i když v mládí jsem býval indián…“ mě opravdu přivedl k rozpakům.
Zkrátka a dobře valašská formace Paladran s jejím počinem Nordfyr se dle mého subjektivního názoru jeví jako snaha o skloubení folku a metalu, které se však příliš nevyvedlo. Kvalitní hráčská technika vyšperkovaná výborným zvukem nemůže nahradit energii, sílu a hloubku. Představy o nespoutaném pohanském feelingu mám jiné.
Přesto však věřím, že si své posluchače určitě najde.
|
