Jak dlouho si ještě Freedom Call dokáží udržet takovou fazónu, aby se u jejich rozjuchaného Hé-lovín-Hé-lovín-tralalala-Hé-lovín metalu nezačaly jednomu roztahovat zívající čelisti a znuděně poklesávat víčka? Inu, asi tak dlouho, dokud budou schopni tvořit melodie jako v „Blackened Sun“ a přitom se dokáží vyhnout chatrným popěvkům ve stylu „Far Away“. A taky dokud budou mít prapůvodci a průkopníci rozjásaného „dýňovilismu“ z Hamburku chuť experimentovat, jejich kolegové razící si cestu silou alfa-beta-gama paprsků budou mít zamčená ústa na zámek a nástroje v trezoru a taky dokud všichni následovníci v čele např. s Avantasií budou teprve kutit svoje novinky. Závisláci na chytlavých melodiích hned tak (doufám) nevyhynou a tak i přes příliv čerstvé krve my, podmanění, vždycky s chutí sáhneme po kvalitních odlitcích starých zkušených vlků. A to i v případě, že se aktuální tvorba Freedom Call pomaličku polehoučku sune album od alba do vyčerpaného stereotypu. Ale nebojte, nástup téhle bandy na konci minulého století byl tak razantní, že pokud si jejich sesouvání udrží konstantní rychlost, dřív než dopadnou na dno, budu mít fousy jak Usáma. Že vyznívá tenhle úvod poněkud negativně? Tak to si nerozumíme. Mně se aktuální „Dimension“ celkem líbí. Já jen, že mi dříve vydaná alba Freedom Call lahodila daleko víc.
Tenhle pocit mě nepřepadl nijak najednou a neočekávaně, jen s každou další rotací „Dimensions“ mi tak nějak plíživě zaplnila mozkovnu neodbytná, tolikrát zaháněná myšlenka, že melodický speed a power metal jsou poněkud vyčerpané téma a vymyslet něco netradičního hraničí s genialitou. Že Freedom Call nepokrytě opisují od Helloween a Gamma Ray bych jim nezazlíval, svým způsobem na to mají i právo. Bubeník a autor Dan Zimmermann za dobu svého působení v Gamma určitě nasákl paprskovou esencí až do morku kostí a pro potřeby Helloweenu „vychovali“ Freedom Call kytaristu Saschu Gerstnera. Ale proč právě momenty, kdy se vaří z provařeného, jsou na albu ty nejsilnější a vlastním nápadům nějak schází přesvědčivost? Proč Chris Bay chce za každou cenu znít jako Andi Deris? Například v „Mr. Evil“ se mu to daří takovým způsobem, že jsem prohledával booklet, jestli se Andi neobjevil mezi hosty. Proč šestistrunný nováček Lars Rettkowitz nedostane víc prostoru, když ve chvílích, kdy tu šanci má (např. úvodní krátký řízný riff v „Innocent World“), je naděje na oživení a zpestření slávotvorné a oslavné pompéznosti?
Faktem zůstává, že první půlka alba se poslouchá daleko líp, ve vynikající formě se Freedom Call představí zejména v „United Alliance“, kde si Chris Bay dokáže se svým hlasem pohrávat ve všech polohách, zpěvné chóry a stadiónový refrén dávají záruku, že „we are Freedom Call“ se bude na koncertech skvěle vyřvávat. Předpokládám, že nejdiskutovanější skladbou se stane už zmíněný „Mr. Evil“. V jejím případě platí otřepané pravidlo, že do uší nejsnáze zapadne to, co už člověk někde slyšel. Je to melodie, která mi v uších bzučí od prvního okamžiku. A je tak povedená, že se tohoto bzukotu rozhodně nechci zbavovat. Druhou polovinu alba zachraňuje napínavá „Blackened Sun“ s gotickou náladou a rytmikou, která kromě Helloween dá vzpomenout třeba na To Die For. Svojí minimalistickou náladou je ve všem tom juchání a klenutých refrénech úžasně života schopná a společně s intrem „Demon´s Dance“ se vymyká tradičnímu hudebnímu schématu Freedom Call.
A kde že udělali soudruzi z NDR, pardon, z Norimberka, chybu? To, že někomu dojde dech, se stát může, a nedělal bych tragédii z toho, že se nevýrazné skladby „My Dying Paradise“ a Magic Moments“ sešli za sebou a na konci alba. Ovšem závěrečná „Far Away“ to už je jiné dílo. Třeba si jen chtěli Freedom Call trochu zablbnout, nicméně tak strašlivě průhlednou halekačku, hraničící s německou lidově dechovou veselicí, bych od nich skutečně nečekal… Určitě chytlavé, taneční a rozverné, ale proboha, proč takhle lacině?
Pokud by někoho napadlo počítat otazníky v tomto hodnocení, dojde přesně k číslu sedm. Když sedm, tak sedm (tedy skoro a po zaokrouhlení...). Jen doufám, že příště za každý umáznutý otazník budu moci přihodit bodík navíc.
|
