Předchozí album Galadriel, "World Under World", bylo za prvé hodně tvrdé a temné a za druhé geniální. Bylo to právě toto album, které mě s otevřenou hubou zasvětilo do světa extrémnějšího metalu. Které mladému zajícovi pádnými argumenty dokázalo, že jím vysmívaný growlový styl zpěvu je nejen plnohodnotným, ale dokonce umělecky cenným výrazovým prostředkem. Prostě album, které mu (mě) otevřelo bránu do světa záhrobní poetiky. Ale o něm snad někdy brzy v jiném článku.
Svůj pátý studiový počin Galadriel vydávají po třech letech a četných personálních problémech. I když se tedy deska s trochu podezřelým názvem „Renascence Of Ancient Spirit“, který by člověk přiřkl spíše nějakému pagan metalovému výškrabku, rodila v bolestech, její hudební obsah od minula drápy a pařáty přeci jen obrousil. Z mrazivě temné záhrobní poezie se stala spíše Burtonovská lesní pohádka pro dušičky umrlčích dětiček. Ať na vás už ale dýchne jakákoliv atmosféra, máte s Galadriel jistotu, že vás okouzlí.
Album je až překvapivě přímočaré. Hned první song má stavbu a chytlavost hardrockové pecky a upřímné hitové ambice – vzletná kytarová melodie jak z partesu s razancí Dodova charakteristického murmuru a (tady ještě zajímavými) znělými intermezzy je dobrým otvírákem. I ve zbytku alba je pak hlavní linka písní vždy jasná a pevná a většina kompozičních hrátek se děje v detailech a vedlejších motivech. Tento postup se Galadriel vcelku vyvedl, protože deska je velice dobře zapamatovatelná, ale ne lehce ohratelná a zní sice jednoduše, ale rozhodně ne hloupě.
Výjimkou z chvály je zapojení čistého ženského zpěvu. Ten je kamenem úrazu. Z větší části není dobře zapracován do stavby písní, kvůli čemuž má tendence skladby po dobu svého výstupu jednoduše přerušit, místo aby do nich plynule vstoupil. Někdy to funguje (úžasný refrén v "No More Light"), ale častěji spíše kazí dojem a trhá jemné předivo atmosféry ("Sorrowful Planet"). Navíc ani kvalitou není pěvkyně Soňa Kozáková zvaná Witch zcela přesvědčivá. Mám z toho dojem, jako by míra jejího zapojení do alba byla dána spíše dohodou, než autorským Dodovým citem…
Hlavní vokální role ale přísluší jedinečnému havranímu hlasu již zmíněného Dodo Ďatla. Kapelníka, skladatele a básníka. Ano, jeho krásné texty patří k nejvyšším esům v rukou kapely a velkou měrou se podílejí na síle nahrávky. Ve středních a pomalých tempech, které jsou devízou kapely, vás bude vtahovat do hlubin svých vizí především on (pro zajímavost si všimněte, jak moc připomíná Swallow the Sun v doomovce "Sorrowful Planet"). Ve svém stylu je to rozhodně jeden z nejosobitějších (a nejlepších) pěvců. Nemůžu nezmínit ani vynikající práci s kytarou Skkipi Skuppina a svěžích, funkčních bicích, které si rozdělili hned dva hosté, z nichž hlavně Victor Gieci předvádí úžasné party.
Hudba Galadriel je jako fantasy kniha. Nejde o to nalézt v ní druhého Dostojevského, ale nechat se okouzlit příběhem, který může být drsný, temný a zároveň pohádkový a poetický, stejně jako je "Renascence of the Ancient Spirit". Všichni snivci, s touto kapelou neváhejte ani chvilku.
|
