Finská folkmetalová kapela dobývá Českou republiku a rozhodně se nehodlá zastavit ani v následujících měsících. Není žádným tajemstvím, že Korpiklaani mají nachystané v pořadí už páté album a o tom, že hudba téhle party je ohromně přitažlivá, svědčila i návštěvnost na nedávném turné po naší vlasti a hodně bouřlivé reakce fanoušků. V Pardubicích jsem si povídal s dobře naloženým basákem Jarkkem Aaltonenem.
Jestli dobře počítám, tak je to je to počtvrté, co vystupujete v České republice.
Jo, počítáš správně.
Je to ale poprvé, kdy jedete samostatné turné. Dáváš přednost takhle blízkému setkání s fanoušky, nebo máš radši obrovský dav na festivalech?
Nemůžu říct, že bych něco preferoval, obojí má svoje dobré i špatné stránky. Lepší je hrát v malém klubu, který je našlapaný, určitě je to lepší, než když hraješ v hale pro deset tisíc lidí, kam ti přijdou dva tisíce. Zase je dobrý hrát na místech, kde máš nějaké zázemí, jako třeba když jsme hráli ve Zlíně. Jestliže máš dobré posluchače, tak nezáleží na tom, jestli hraješ pro dvacet lidí nebo pro dva tisíce, vždycky je to o lidech.
Jste ve světě stále populárnější. Co si myslíš, že je hlavní důvod toho, že vaše muzika je tak blízká srdcím fanoušků?
Nevím, myslím, že hlavní důvodem je to, že naše muzika je veselá. Dokážeme lidi rozesmát, udělat jim radost. Spousta kapel na metalové scéně zpívá o smrti, utrpení, krvi, což není naše hlavní myšlenka. My jsme v jakési opozici, snažíme se naše fanoušky vyburcovat k tomu, aby na naší muziku tancovali, aby na našich koncertech panovala pozitivní atmosféra. Když jsme hráli na metalových festivalech, tak to vypadalo přesně tak, jak říkám, Korpiklaani prosvětlují festivaly, jsme jedni z mála, kteří hrají pozitivní tóny. V podstatě jsme mezi ostatní kapely moc nezapadli, ale když se lidi rozjížděli z festivalů domů, určitě si pamatovali ty finské opilce, kteří jim na chvíli udělali radost.
Takže máš rád festivaly?
To záleží na samotném festivalu. Můžeš být na festivalu, ale když na něm není žádná zábava, tak to nemusí stát za nic, může pršet, může tam být totální peklo nebo nastat nějaký jiný problém, takže to záleží od toho, co se na festivalu děje.
Korpiklaani nejsou zcela typickou metalovou kapelou. Zajímalo by mě, jestli na festivalech chodíš koukat na jiné kapely a jestli tě něčím klasické metalové kapely inspirují?
Jo, my jsme trochu jiná metalová kapela. Jasně, že se chodíme koukat na ostatní kapely, ale i ostatní se chodí koukat na nás, bereme to tak, jak to přijde a berou nás tak i ostatní, nejsem nějak ortodoxně zaměřený. Poslouchám hodně metalových kapel, mojí nejoblíbenější kapelou jsou Black Sabbath, když jsem byl teenager v osmdesátých letech, měl jsem rád Iron Maiden a hele, zrovna teď mám na sobě hipíkovský tričko (smích). Těžko bych šel sám od sebe na metalový festival, pokud bych tam zrovna nehrál. Ale nešel bych ani na folkový festival, jsem na to strašně líný, radši zůstanu doma, budu pít pivo a poslouchat cédečka, už jsem starý kousek.
O vaší popularitě svědčí i podpis smlouvy s Nuclear Blast. Ještě je brzy hodnotit vaší spolupráci, takže co očekáváte od této smlouvy?
Myslím, že s Nuclear Blast bude jednodušší dostat se na festivaly a hrát živě. Bylo pro nás důležité, dostat dobrou smlouvu a myslím že s Nuclear Blast máme velice dobrou smlouvu, která nám pomůže zvýšit naší popularitu.
Jestli to není tajné, na kolik alb máte podepsanou smlouvu?
Na čtyři, myslím.
Máte nachystané nové album „Korven Kuningas“, které by mělo vyjít v únoru.
Mělo by vyjít koncem února nebo na začátku března.
Můžeš o něm prozradit nějaké podrobnosti? Bude se nějak lišit od např. „Tervaskanto“?
Album bude pokračovat v té samé linii jako naše předchozí alba. Nahráli jsme spoustu písniček, takže ne všechno se na desku dostane, pro Japonsko jsou nachystané nějaké bonusy. Ještě jsou i další písničky, které nebudou na albu, ale určitě je někdy použijeme. Myslím si, že to album bude skutečně dobré. Deska bude pozitivně laděná, najdeš tam jemnější i tvrdší pasáže, ale jinak to bude jako vždycky.
Slýchávám z různých stran, že Korpiklaaani jsou stále stejní, což mě osobně se velice líbí.
My sice nechceme dělat žádné změny v našem stylu, ale snažíme se být pořád lepší. Na jednu stranu fanoušci často volají po změnách a když už nějaká změna přijde, tak si na ní těžko zvykají, kritzují to a neustále to srovnávají, takže nikdy se nezavděčíš všem. Vezmi si třeba AC/DC, ti hrají stále stejně třicet let, stále ten stejný rock a nikdo se jich neptá na to, proč jsou stále stejní. To samé platí o Rolling Stones.
Obálka prvního a druhého alba Korpiklaani byla poměrně symbolická, od alba „Tales Along This Road“ jsou vaše obálky jsou velice poetické a výpravné. Myslíš si, že obálka desky je důležitá?
Ano, myslím si, že je, před časem jsme se o tom bavili. Naše obálky jsou symbolické, ukrývají různá tajemství a symboly a fandové hledají ty skryté významy. Symbolika je úzce spojená se samotnými písničkami, vždycky je v obálce propojení se skladbami. Používáme od „Tales Along This Road“ šamanské symboly a používáme ty staré symboly ve spojení se starým mužem Vaarim. Pokaždé v symbolech najdeš jiný význam.
Takže ten stařík Vaari bude i na další obálce?
Bude, nová obálka bude poměrně temná, bude mít vzhled zimní noci. Obal od „Tervaskanto“ měl velice jasné barvy a i nová obálka bude poměrně barevná. Nejen hudba, ale i naše obaly jsou velice odlišné od normálních metalových obalů. Aspoň vždycky poznáš naše album z dálky hned na první pohled.
Připravujete turné k novince?
Jo, bude hned další turné, mělo by začít v dubnu.
Doufám, že se zase podíváte do České republiky?
No, vlastně ještě nevím, nevím ani, kdy přesně bude turné začínat a končit. Ale bude to jen krátké turné, asi jen dva týdny, protože plánujeme další turné na léto, budeme hrát na různých festivalech po Evropě a v klubech. Přes léto bysme měli být na cestě asi tři týdny a ještě tenhle rok plánujeme malé turné po Německu a Velké Británii. Německo je pro nás velice dobrá země a proto se tam ještě letos chceme podívat. Předpokládám, že do České republiky se znovu podíváme v roce 2008, ale ještě nevím, kdy přesně to bude. Česká republika je pro nás taky výborné místo, rádi se sem vracíme.
Máte nějaké plány ohledně vydání živého alba?
Máme v plánu vydat DVD, chystáme se nahrávat vystoupení na folkmetalovém festivalu v Německu, kde budeme hrát jako headlineři. Aspoň tak to bylo naplánované se starou nahrávací společností, ale tam byl trošku problém se smlouvou.
Takže DVD, které se objevilo u Tervaskanto bylo teprve předkrm?
No, bylo to sice oficiální DVD, ale neměli jsme v plánu ho nahrávat a vydávat. Hráli jsme kupu lepších koncertů, které by stály za to nahrát.
Které album Korpiklaani považuješ za nejlepší, bude to nové album?
Hm, to nevím, protože ho ještě nemám dobře naposlouchané, to ti řeknu někdy později. Myslím si, že „Tervaskanto“ bylo velice silné album, byla na něm řada skvělých písniček, mým osobním favoritem je písnička „Viima“, to je vynikající skladba. „Tervaskanto“ je to nejlepší album z těch, které jsme dosud vydali.
Pamatuješ si na první album, které sis koupil?
Jasně, to bylo „Never Say Die“ od Black Sabbath, ale to už je strašně dávno.
Co máš radši, živé hraní nebo práci ve studiu?
Já nenávidím práci ve studiu. Na to se nedá víc říct, nesnáším, když musím trávit čas ve studiu (smích). Nebaví mě to tam, nezajímá mě nahrávání a snažím se vždycky ze studia co nejdřív vypadnout.
Takže máš radost z toho, když můžeš vylézt na pódium?
Přesně!
A máš ještě na pódiu trému?
Ani ne, ne. To není problém, který by se alkoholem nedal zahnat (smích).
Česká republika je přezdívána jako „země piva“. Vaše skladby často oslavují tenhle nápoj. Zajímalo by mě, kterou značku piva máš rád a jestli jsi už ochutnal české pivo?
Asi jo, ale já si vážně nepamatuju, co všechno jsem už pil. Piju všechno, co mi dají na stůl a nemám problém s tím to vypít. Přejíždíme ze země do země, všude si dáme pivo a pomalu se stírají rozdíly v tom, co zrovna pijeme, ani si všechny značky nepamatuju. V autobusu vždycky najdeš různý láhve a jen si říkáme „no teda, odkud je tohle“? Na posledním turné jsme našli láhev vodky a bylo na ní napsané, že je z Chorvatska. Vůbec jsme nechápali, jak se to tam ocitlo, když jsme v Chorvatsku vůbec nebyli.
Vaše skladby jsou velice silně inspirované finským folklórem. Jsi hrdý na to, že jsi Fin?
Jasně, samozřejmě.
O Finech se říká, že nejsou příliš veselí lidé, což zrovna o vás na pódiu neplatí. Co bys označil za typickou finskou vlastnost?
Já bych neřekl, že Finové nejsou veselí, spíš vypadají stále stejně a nedají na sobě nic znát. Když budou veselí, budou vypadat takhle (Jarkko nasadí nehybný „poker face“), když budou smutní, budou vypadat takhle (a znovu ten samý výraz), stále ten samý výraz budeš mít ve tváři.
Kdybys nemohl žít ve Finsku, je nějaká jiná země, kterou by sis vybral?
O tom jsem nepřemýšlel, ale asi jedině někde, kde je o trošku tepleji než ve Finsku. Někde, kde bych mohl aspoň část roku chodit bez bot.
Kdo měl největší vliv na to, že ses začal věnovat muzice?
V době, kdy jsem začínal, měli největší vliv Geezer Butler... Steve Harris. A v dnešní době jsou to hlavně Black Sabbath, Lemmy Kilmister, to jsou lidi, ze kterých si beru inspiraci.
A na závěr bych tě chtěl požádat o tvůj vzkaz pro vaše fanoušky v České republice.
Neřeknu ti nic speciálního, jen doufám, že budete stále tak dobří, jako doposud.
A protože ke Korpiklaani jejich rodný jazyk bezesporu patří, požádal jsem Jarkka o zopakování jeho závěrečných slov ve finštině.
V průběhu rozhovoru hluk kolem nás postupně narůstal, tak omluvte „sníženou kvalitu“ záznamu :-).
|
