Možná by stálo za to tenhle výlet na severní Moravu začít lingvistickou lahůdkou. Platí-li, že „měnící se neměnnost měněná v závislosti na změnách způsobených neměnností neměnnosti zůstává po ukončení všech změn stále stejná“ (jak by měl znít překlad názvu desky kapely Parasophisma), potom se z globálního hlediska jedná o principální bazírování na ideově markantní sublimaci mentality humánního kompromisu, kulminující v absurdním antagonismu a tudíž lze připustit i extravagantní alternativu řešení, plynoucí z dynamických erupcí, tryskajících z bezedného fondu naakumulovaných subtilentabilních inverbací konstelace duální evokace, vázané na ornitoritu reflexních systémů na bázi syntézní hemapostaplikace, umocněné signály geniální koanalýzy a vrcholící v galakticky epochálně kolosální peergenii...
Máte-li pocit, že jsem se definitivně zbláznil, nebojte, ještě je čas. Máte-li jen pocit, že úvodnímu odstavci absolutně nerozumíte a jeho obsah vás totálně míjí (v horším případě, že se jedná o samoúčelně poslepovaný umělý blábol), jsme na tom podobně. Přes veškerou snahu proniknout do nitra alba „A variable invariability varied in dependency on variations caused by the invarability of invariability remains the same after all the variations have been done“ jsem neuspěl. Jediné pozitivní zjištění, které jsem učinil, je to, že na téhle bláznivé, unikátní a těžko uchopitelné směsici hudebních stylů, pocitů, nápadů i postupů si najde (díky vskutku vyčerpávající variabilnosti) aspoň kousek „toho svého“ asi každý. Black, death, jazz, rock, progres, psychedelie, art rock, doom…, experimentální metal. Od disharmonických kakofonií, zběsilých eskapád, přes vytrvalé vyhrávky, až k jemnému flétnovému pohlazení. Od murmuru, přes chrčení až k podmanivě křehkému ženskému vokálu. To vše prolínající a kombinující se postupně, nárazově a zpravidla i dost nečekaně. A říkám-li, že si vybere každý, za sebe můžu doporučit doomově laděnou „Slave´s laughter of hypocrisy, dissimulation and daily life“. Na flétnu a atmosférický ženský zpěv (v povedeném kontrastu s chroptícím zvířetem) asi budu slyšet za každých okolností. Jediná věc, u které mám chuť shánět se po textové příloze a ponořit se hlouběji do filozofických úvah nad neuchopitelností. Jediná věc, která kašle na experimenty a drží se zaběhlých mantinelů. Zbytek alba? Nezařaditelné, nekomforní, nenapodobitelné,…, (osobně) nestravitelné.
Soudě podle ohlasů všemožných kolegů a otevřených hlav jsem pouhý ignorant a hlava zabedněná. Ať dělám, co dělám, všemi už dávno objevené kouzlo A Variable...“ se ne a ne dostavit. Budu-li hodnotit originalitu desky, bude to za plný počet. Budu-li brát v potaz, jak album působí na mé centrum libosti, rafička se jen lehce zaškubala. A tak mi, prosím, dovolte zase jednou kašlat na konvence, bonton i kompromisy. Odrazím-li se od desky “A Decent Album“ kapely Swan Christy, která na mě měla podobně rozvratný účinek, vezmu-li v potaz, že „A variable…“ je na rozdíl od „decentního alba“ součástí metalového světa a (sice těžko, ale přece) vykřeslo aspoň drobný záblesk sympatií, je výsledek takový, jaký je. Otevřeně říkám, že téhle desce nerozumím. Uznávám, že můžou existovat i světy, kde na jabloni roste oranžové jehličí a z krtince na vás zírá kukačka s klíčema od hladomorny na krku. Budiž, já se radši přidržím osvědčených forem existence.
|
