- minstrell

Vím o větší popularitě a odborném hodnocení recenzentů na Dragonslayer, proto mě u předchozích příspěvků příjemně překvapila kladná odezva na Evilized, které je naopak obvykle uváděno jako slabší. Upřímně ani nevím, proč se mi dvojka líbí o myší chloupek víc, ale zkusím se nad tím zamyslet a vše tak nějak popsat. V době vydání Dragonslayer jsem album sice zaregistroval, ale právě skrz neoriginální název kapely, alba a tak nějak po letmém poslechu jsem fošnu prostě přešel, s tím, že existují zajímavější spolky. V té době u mě končilo období nekritického obdivování Dream Theater, ale třeba taky Stratovarius, nebo Helloween. Snažil jsem se proto nacházet neokoukané věci (nejen) z prog žánru, jako je v mých očích (uších) například excelentní Ark - Burn the Sun, nebo např. „nulté“ alba Kamelotů s úžasným Khanem. Kompletoval jsem také diskografie Ayreon, Spock’s Beard, Everon, aj. Zkoušel jsem hledat i jiné interprety a subžánry v rocku a metalu, které by mě obohatily, jako třeba Devina Townsenda, Tristanii s World of glass, nebo Soilwork s Natural born chaos. A tak se stalo, že jsem v té době dokonce pohrdnul zřejmě nejlepším albem Edguy - Mandrake a cestu si k němu hledal až po (nebo díky) albu Hellfire Club, který byl zase malinko jiný. Já se navíc pak po roce 2003/04 pomalým obloukem vracel k heavy metalu, abych ocenil věci, které jsem v mezičase přehlídnul jako pole s obilím. A tak se v podstatě dostal i k Dream Evil. Už při prvním „ohledání“ bookletu působí Dragonslayer tak trochu jako osumdesátkový kýč, a to samé by mohlo vlastně platit o samotném názvu alba. Skladby se snaží být v rámci žánru pestré, tak jak jsem psal v předchozím příspěvku, ale přece jen sem tam se objeví motiv, nebo melodie, která mě neuchvacuje na 100 %. Navíc ve spoustě textů zmínky o dracích, apod. působící jako opravdové klišé. Až časem jsem pochopil, že kluci se opravdu neberou tak smrtelně vážně jako Hammerfall, nebo Manowar. No a do toho samozřejmě i tady platí onen efekt prvního alba. V mnoha případech totiž máme nejradši album, co se k nám od dané kapely dostane jako první. A já se jako první sblížil s Evilized. Tak asi proto. Desku jsem si poctivě znovu poslechl a zjistil, že jí vlastně nemám pořádně co vytknout a věci, co jsem psal pár řádků výše, bych nazval prkotinou, nebo možná i pokusem o klasické šťouralství.

11. 01. 2021 1:09

- Savapip

díky všem za komentáře, koukám, že v té neoficiálně "většinové" linii v náhledu na první tři alba tady budu paradoxně v menšině :-)

10. 01. 2021 7:58

- minstrell

Dream Evil je drahokam na heavy metalové koruně. Je to jedna z trestuhodně nedoceněných kapel a její první tři alba stojí za poslech a řadím je mezi nejlepší alba v tomto žánru za posledních 25 let. Osobně jsem nikdy moc nepochopil abnormální popularitu Hammerfall a stejně tak se mě nepodařilo nějak extra přijít na chuť Sabaton. Mimo jiné proto mě mrzí, že právě Dream Evil (anebo třeba taky Pretty Maids, i když ty jsou generačně jinde) zůstali někde ve stínu těch úspěšnějších a nepodařilo se jim dotáhnout na vyšší mety. Dream Evil je holt v mých očích jiné kafčo, tady se sešlo všechno, jak má. Sestava náramná, a až vzácně poskládaná, skoro jako nějaký superband. Navíc se D.E. podařilo vybalancovat skladby na jednotlivých albech. Umí nářezy, umí jednoduché hity, umí epické košaté eposy a také nádherné romantické balady. To vše s neskutečným nadhledem, kdy má občas člověk pocit, že si z nás chlapci snad střílí a že si dělají až legraci z klasických siláckých metalových klišé a kapel, co se berou děsně vážně. Myslím, že byli když ne první, tak jednou z prvních takových kapel. Dnes na podobné bandy narazíte častěji, viz. třeba Gloryhammer. Bohužel po třetím albu odešel jak Snowy, tak Gus a kapela přišla o takové to jejich osobní kouzlo (jak by řekl Austin Powers - „mužo“). Každé další album je pak o něco slabší, no a poslední nazvané „Six“ je ták šedý průměr bez pořádného lepšího nápadu, že se mu radši doporučuju snad i vyhnout. Každopádně, debut je skvělý, ale stejně jako předchozí dva příspěvky mám malinko radši jejich druhé album a jsem rád zjištěním, že v tomto názoru nejsem osamocený. A co se oblíbených songů z tohoto alba týče, tak sem řadím: In Flames You Burn, The Prophecy, Losing You, H.M.J. a samozřejmě jejich nejepičtější kousek The Chosen Ones.

10. 01. 2021 5:42

- adrian

Urcite vynikajici debut, ale paradoxne musim souhlasi s rumcajsem - taky se mi vzdycky vic libila nasledujici Evilized. To uz je skoro 20 let, neskutecne to leti ...

7. 01. 2021 16:09

- rumcajs

Přiznám se, že téhle desce jsem nikdy na chuť nepřišel., i když vím, že v době vydání způsobila nemalý poprask. Jediná věc, která se mi od DE fakt líbí, je právě dvojka Evilized, která v době vydání ale bůhví jaké recenze neměla. Zkoušel jsem i třetí album, ale DE u mě už zůstanou navždy spojeni jen s drruhý albem. Rozhodně jim neupírám kvality, ale prostě mě neberou.

7. 01. 2021 0:06