ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku DREAM EVIL - Evilized


- rumcajs

Souhlas v podstatě se všemi předchozími komenty. Za mě nejlepší DE a jediná jejich deska, kterou si dodnes s chutí poslechnu. Debut mě neoslovil a od trojky už mě kapela taky moc nebaví, i když na Knize heavymetalu se pár povedených míst ještě najde. Ale na Evilized v podstatě není slabé místo a všemu tomu vévodí parádní, čistý a masivní zvuk. Za mě desítka.

5. 02. 2024 13:46

- adrian

minstrell: Dobrej popis. A souhlasim, zvuk je tady hovadsky dobrej!

17. 01. 2021 9:10

- minstrell

Evilized je první album, co jsem od DE slyšel a u mě se jedná o v podstatě srdcovou záležitost. Kdybych chtěl být malinko vtipný, tak napíšu něco ve stylu: po Dragonslayer, kde hrdinové z Dream Evil sklátili tolik nepřátel, draků a panen, že by je ani Tolkien se Sapkowskim nespočítali, bylo potřeba zatočit i se svými strachy, obavami a špatnými sny. Vždyť je přece potřeba si od toho neustálého mordování všeho živého aspoň na chvilku odpočinout. Navíc po tom všem, co duše udatného bojovníka zažije, je jasné a logické, že ho budou trápit noční běsy, se kterými se musí po „dreamevilsku“ vypořádat. Dvojka se snaží být malinko temnější a snaží se také působit serióznějším dojmem. Naopak mě baví, že jsou tu skladby zaobírající se různými typy strachu. No a právě díky tomuto albu dochází u Dream Evil na ono příslovečné nomen omen. V podstatě by šlo souhlasit, že úvodní blok tří svižných skladeb může působit trochu monotónně. Ale každá skladba zvlášť opravdu funguje, takže bych chybu viděl spíš v dramaturgii alba. Ale po čase, když si člověk zvykne, tak to pak opravdu nevadí. Osobně preferuju první „Break the chains“, kapela nešlape, ale přímo se na vás z reprobeden hrne jak příboj včetně onoho vyřvaného refrénu. Druhá „By my side“ je snad ještě zběsilejší, naštěstí ve slokách zvolňuje v rytmu, i když rozhodně ne v kytarových riffech. Tady jde slyšet neskutečnou kytarovou řezničinu, takovou tu řekl bych až göteborgrskou. Myslím si, že třetí „Fight you till the end“ si vytáhla černého Petra. Po předchozích dvou zářezech to má setsakra těžké. Ale kdo hledá – najde. Gus zde vytahuje vyhrávky a sóla, že to opět stojí za to. Titulní „Evilized“ je pro mě jednou z nejlepších a nejoriginálnějších skladeb kapely a také díky textu vyzařuje neskutečnou atmosféru. Invisible je další hodně zajímavý kousek - podobně strašidelně vyšeptaný refrén jsem snad nikde jinde neslyšel. Další v pořadí „Bad dreams“ znovu dokazuje génia kapely, jednoduchý riff, strašidelný text a aranže s kvílením v refrénu, dalo by se říct, že úplně obyčejná, ale skladba opět funguje. Balada „Forevemore“ působí možná malinko kýčovitě, ale já jim to žeru i s navijákem. Krásně zaranžovaná a nádherně nazpívaná, (nejen) tady Niklas opravdu válí a jako zpěvák je pro mé uši neskutečně atraktivní (a to říkám jako chlap). Osmá „Children of the night“ je jedno z uvolnění na desce a taková skoro klasická rock/metalová stadionovka. Devátý kousek „Live a lie“ má klenutý vzletný refrén a podobně jako předchozí „dětí noci“ není tak zatěžkaná jako třeba první 3 skladby. V desáté „Fear the night“ je ve slokách znovu slyšet kytarová řezničina, v sólu a ve vyhrávkách pak zajímavé strašidelné kvílení. Jediný kousek, který sem pak nepatří tematicky „Made of Metal“ mě tak nějak přijde jako zapomenutý z Dragonslayer. Je to v podstatě oslí můstek mezi prvotinou a třetím TBOHM. Ale i tato vyřvávačka není nakonec úplně k zahození, mmj. i díky srandičce „Shut up“ uprostřed skadby. To mě pokaždé dostane. Znovu důkaz o tom, že se pánové rozhodně nehodlají brát smrtelně vážně. Závěr obstarává další krásná balada „The end“, která dává naději, že bude znovu líp. Oproti jedničce na „Evilized“ najdeme víc kopáků a zřejmě i více sekaných riffů a celkové působí malinko metalověji. Tomu pomáhá i krutě masivní zvuk, který se patří v rámci žánru k těm nejpoveděnějším a směřoval kapelu do metalového mainstreamu. Naproti tomu je zde asi menších změn v rychlosti skladeb, a tak zde nenajdeme žádný speedový kvapík, jakým byl na prvotině např. „The prophecy“. Jinak u DE mám rád, že jejich desky nejsou natahovány na neúměrnou délku a celkové s nimi čas hezky odsýpá. Nevím, jestli bych tady nadělil 10, na to jsem asi moc velký rýpal, ale i tak za mě parádní fošna.

17. 01. 2021 0:00

- mr.deadhead

Určitě nejlepší deska DE. Klenot 10/10

15. 01. 2021 16:40

- adrian

Pro me urcite jejich nejlepsi deska a Children Of The Night je moje nejoblibenejsi skladba od nich. S nasledujici deskou uz me vicemene prestali bavit.

15. 01. 2021 16:17

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09773 sekund.