- minstrell

„Přistup blíže odvážný cizinče a přisedniž blíže. Opři své kopí, zvedni hledí a poslechniž si pokračování příběhu z dob pradávných. Příběhu o skutcích tak velkolepých, jaké svět tento nepamatuje… Potéž, co udatní bardi z DreamEvil odpočali svým unaveným oudům, vyléčili všechny bolístky, neduhy, strachy a obavy, posílili hlavu, srdce, ducha a jiné části svých chrabrých těl. Nechali za sebou temnou roklinu zlejší (Evilized), vydali se dorazit zbytek živého, co ještě zbylo v krajích zdejších, aby pak mohli sepsat své pamětihodnosti do knihy heavy metalu. Tato vzácná beletrie o dvanácti kapitolách, tato rukověť betelného fanouška těžkýho metálu se právě otvírá……………………“ Po malinko civilnějším Evilized se DreamEvil nadechli k mocnému útoku na srdéčko pravověrného metalisty. Jak (ne)úspěšní v tomto snažení byli, nám historie už bohužel odhalila. Otázkou zůstává, proč tomu tak bylo. Nahrávka to není vůbec špatná, i když malinko výš asi hodnotím předchozí dva počiny. Ale rozdíly jsou mezi nimi nejsou markantní, aspoň dle mého skromného názoru. Rozjezd obstarává trošku pomalejší titulka, na kterou jsem si ze začátku nemohl zvyknout. Trochu mi připomíná „Made of metal“ z Evilized (rytmem a vyřvávaným refrénem). To druhá „Into the Moonlight“ obstarává návrat do epických hájenství - valivé tempo, skvostný refrén a v mezihrách orchestrální aranže - prostě lahoda. Mimochodem - veškerou orchestrací a klávesy na albu obstaral jistý MatsOlausson (YngwieMalmsteen, Ark, etc.) Třetí „TheSledge“ vytahuje z průměru Gusovo kytarové běsnění a Isfeldtův průrazný vokál. Po předchozích dvou originálních kusancích ale prostě skladba působí jako nevýrazná šedá myš.U čtverky „No way“ jsem dlouho nevěděl, že ten druhý „Ozzyho“ vokál nezpívá samotný Niklas, ale jistý Andy Alkman ( Hellfueled). Možná právě tahle skladba nakonec přiměla Madmana přizvat Guse do svého bláznivého vláčku :-). Pro mě první vrchol desky obstarává pátá "Crusaders Anthem". Opět nádherné sbory, kytarové vyhrávky, tohle si opravdu nechám líbit. Trošku mě překvapuje celkem netradiční, ale vkusný christian-metalový text. A propos - takhle se to dělá, Láďo, TAKHLE se to dělá. U šestky dojde k dalšímu (a ne poslednímu) doteku osumdesátek, a i když mě tak trochu nebaví ten sloganovitý refrén,tak se jedná o solidní kousek. Jestli jsem měl nějaké výtky k „Lets made of rock“ tak u sedmé „Tired“ na ně není místo. Souhlasím s recenzí – skladba je parádně vypointovaná. Osmá „Chosen twice“ je druhým vrcholem desky a mojí nejoblíbenější skladbou na TBOHM. Opět mohutné sbory, opět orchestrace a mé srdce bojovníka skrytého hloubž než doly v Karviné roztává jak při jarní oblevě. Track číslo 9 a otázka: kterou stranu si vyberete při hře kočky a myši? „M.O.M.“ je setsakra temná a tvrdá skladba, závěr s dvoukopákem a vyřvaným „Are you a Man or a mouse?“ je neskutečný. Následující „The mirror“ má pozvolný, lyrický rozjezd a pak to začne. Zase se tu pokládají existencionální otázky a mě napadá, jestli mi tyhle skladby spíš než prvotinu nepřipomínají dvojku. Jinak, co si všímám, tak na tomto albu jsou celkové hodně v oblibě jednoduché refrény s co pokud možno nejmenším počtem slov. Předposlední „Only for the night“ opět evokuje klasické 80-tky. Jsou zde pomalé vybrnkávané sloky s milostnou tématikou, až si říkám, že nebýt zrychlení v refrénu, tak by z ní byl hezký cajdák. Toho se nakonec přece jen dočkáme, a to v posledním kousku nazvaném „Unbreakable chain“. Sakra, co furt mají s těmi řetezy? Jednou roztrhnout, podruhé netrhat :-) Když pominu hmatatelný vliv Scorpions a jejich „Born To Touch Your Feelings“ ve slokách, tak se jedná o důstojný konec alba a vlastně i celé první etapy kapely.

28. 01. 2021 14:06

- mr.deadhead

V době vydání, jsem TBOHM poslouchal fakt hodně. Možná až moc, protože od vydání následující United, jsem měl jen jedinkrát potřebu se k němu vracet. A vůbec mě nebavilo. Ani nechci bodovat, protože si kapely vážím. Ale tato Kniha Heavy Metalu u mě nejspíš už navždy zapadne prachem... Na živáku Golden Medal In Metal ty dvě skladby z tohoto alba mě kupodivu neruší a na připomenutí úplně stačí.

28. 01. 2021 9:29

- rumcajs

Knihu heavy metalu jsem si pořídil s velkým očekáváním po peckovní Evilized a byl jsem trochu zklamaný. Titulní věc je sice bombastická, ale taková těžkoprdelná, prostě mi přijde vymyšlená, ne napadnutá. A to je problém celé desky. Songům nejde po formální stránce nic vyčíst, ale chybí jim lehkost a uvěřitelnost. Za mě jde o poslední poslouchatelnou desku od DE a to ještě s výše uvedenou výhradou. Dávám 7.

21. 01. 2021 19:05