I`d sign - a contract with the devil
Hned v úvodním verši třetího alba Dream Evil Snowy Shaw odhalil, s kým se při psaní materiálu pro album „The Book Of Heavy Metal“ dal do holportu. Jak jinak si totiž vysvětlit, že kapele se podařilo tak snadno zvednut hlavu, a to hlavně díky tomu, že dokonale zužitkovala fígl, který použila už na debutu a který by někomu slabšímu jen tak snadno neprošel. Dream Evil z klasických heavy metalových klišé udělali jeden ze základních pilířů, díky kterému je tahle deska ohromně zábavná. A zašli přitom tak daleko, že v některých skladbách citují některé z kolegů tak vydatně, že název alba „The Book Of Heavy Metal“ je zcela na místě. Velkým lákadlem se stal i fakt, že Snowy Shaw se zapojil do tvorby nových skladeb velmi intenzivně, vyjma písně „The Mirror“ je jeho autorský vklad součástí všech položek na albu (před finálním výběrem měl být autorem nebo spoluautorem u víc než poloviny z třiceti nových skladeb). Připočtete-li k tomu tradiční velice důrazný zvuk, výborné individuální výkony všech zúčastněných i skladatelský důvtip, je jasné, že tahle deska nemohla dopadnut špatně.
Dream Evil trochu ubrali z power metalového nádechu, více prostoru dostaly heavy metalové a zlehýnka i hard rockové příchutě, a tahle zemitější forma jim ohromně sluší. Při odhalování nejvýraznějších položek (tím ovšem nechci říct, že se jednalo zároveň o největší pecky) se určitě nevyhneme hře na Ozzyho Osbournea v útočné „No Way“ s povedenou imitací Ozzyho typického hlasu i kytarovou výpomocí Mike Chlasciaka, baladickému pohlazení „Unbreakeble Chain“ s plně využitým manuálem od Scorpions, či pochodovka „M.O.M.“ vyztužená ocelí od úderníků z německého Solingenu. Při listování dalšími kapitolami „Knihy heavy metalu“ se však dá narazit na zajímavější položky – hymnická „Chosen Twice“ se silným sborovým nápěvem a jako pírko vzdušnou melodií v duchu „Children Of The Night“, krásně klišovitá titulní (s přídomkem „March Of The Metallians“) pěst mezi oči, vláčnější „Crusader´s Anthem“ s dokonale charismatickým Isfeldtovým projevem, či parádně vypointovaná „Tired“ s plíživým riffem dokonale padnou do uší. A byť ne všechny kompozice si zaslouží absolutorium, tím, jak pestře je tahle deska namíchána, neztrácí ani na moment svůj tah.
Kdyby platilo, že třetí deska je v životě kapely rozhodující, měli by na Dream Evil čekat růžová budoucnost. Byť se jim do přitažlivosti „The Book Of Heavy Metal“ přimíchala trocha cizího peří, autorská i muzikantská obratnost kapely jej dokázala maximálně využít ve svůj prospěch a vzniklo tak nejzábavnější album v diskografii kapely. Ale jak víme, ne kdyby se hrát nedá…
|
