8,5/10 - rublik05

Jednu z nejočekávanějších desek tohoto roku vypustil do světa po dlouhých čtyřech letech od předchozí studiovky „We Are Chaos“ mistr provokace, noční můra všech křesťanů a puritánů, v posledních několika letech však spíše hvězda bulvárních plátků, legendární „The God of Fuck“ Marilyn Manson. Jsem moc rád, že se mu po těch všech jeho skandálech podařilo dát se zase dohromady a začít znovu tvořit. Na dvanáctém albu s názvem „One Assassination Under God – Chapter 1“ Manson spojil síly s producentem, hudebníkem a skladatelem Tylerem Batesem, se kterým již spolupracoval na několika předchozích nahrávkách. Výsledkem je devět nových songů, které v podstatě předznamenávají zpěvákův, pro mnohé – včetně mě – nečekaný comeback. Novinka začíná titulní skladbou, potemnělou „One Assassination Under God“, jež má výborný zvuk (ostatně jako celá deska), vynikající atmosférický úvod, ta do synťákového podkladu vrčící zkreslená basová kytara mě naprosto uzemnila. Píseň pak hezky graduje, refrén je typicky „mansonovský“, geniální úvod do těchto necelých čtyřiceti pěti minut plných zatracení a zmaru. „No Funeral Without Applause“ se velice dobře poslouchá, zaujme sympatickým industriálním nádechem a naléhavým zpěvem. Vyšší rychlostní stupeň poté zařadí „Nod If You Understand“, svižná, agresivní skladba, vlastně taková reminiscence na ranou Mansonovu tvorbu. Následuje úplně první zveřejněný singl, baladická „As Sick as the Secrets Within“, jejíž valivé tempo a démonicky mrazivý podtón v posluchači vzbuzuje pomalu až lehkou depresi. Po této náloži jsem vcelku uvítal o poznání hravější a veselejší „Sacrilegious“, která si vyloženě říká o zařazení do koncertního setlistu. Na „Death Is Not a Costume“ mě hrozně bavila její tajemná atmosféra a povedený chytlavý refrén, naproti tomu „Meet Me in Purgatory“ je zcela odlišného žánru, je odlehčenější, jemnější, popovější, patrně se jedná o nejpřístupnější položku alba. Druhý singl „Raise the Red Flag“ mě zaujal už v době svého vydání, považuji jej za jednu z nejpovedenějších skladeb, neskutečná industriální šleha, která posluchače chytne a nepustí. Závěrečná balada „Sacrifice of the Mass“ nabízí příjemné zklidnění, nicméně nejedná se o žádnou sluncem zalitou procházku růžovou zahradou s papajícími barevnými jednorožci. Píseň je plná smutku a neštěstí, má až takový tklivý dramatický feeling. Manson se v refrénu vytasí s falzetem, což mě osobně mile překvapilo, moc se mi líbilo podmanivé kytarové sólo, také melancholické akustické vybrnkávání na konci. Opravdu fantastické zakončení. Musím přiznat, že po prvních několika posleších jsem měl z „One Assassination Under God – Chapter 1“ lehce smíšené pocity. Nicméně s každým dalším poslechem nahrávka rostla, postupně mi odkrývala své poklady, objevoval jsem stále nové a nové aspekty, které mě jen utvrzovaly v tom, v jak dobré formě se Brian Hugh Warner aka Marilyn Manson aktuálně nachází. Přestože to s jeho kariérou dlouhou dobu nevypadlo nikterak slibně, můžeme od něj do budoucna čekat ještě velké věci. Těším se na to. 8,5/10

22. 12. 2024 11:07

- P. Š.

Opraveno, díky.

3. 12. 2024 9:07

- Quirinus

V priloženej ukážke nie je odkaz na Mansonov song, ale na Moggs Motel. A k albumu - ja Mansonovi tento návrat žeriem aj s navijakom. Nikdy som sa nepovažoval za jeho fanúšika, poznal som najväčšie hity a bodka. V minulosti ma celkom zaujal aj v recenzii spomínaný The Pale Emperor, tak som si povedal, že po rokoch mu dám šancu opäť a som nadšený. Veľmi upozadil svoj kedysi typický afekt, čo kvitujem všetkými desiatimi, tá gotická atmosféra, ktorá lezie zo songov, je neodolateľná a produkčne tomu tiež nemám čo vytknúť, Manson sa hudobne nebojí ničoho. Seriózne zvažujem, že si novinku zakúpim, ale ešte tomu dám niekoľko vypočutí.

3. 12. 2024 8:37