TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

IN TWILIGHT´S EMBRACE - The Grim Muse


„The Grim Muse“ je název již třetí řadové desky polských In Twilight’s Embrace. Obskurní obal, který se ne úplně povedl, může lehce napovídat, že se jedná o black metalovou partu, ale není tomu tak. In Twilight’s Embrace hrají death metal.V jeho brutální a drtivé podobě i v jeho melodičtějším duchu. ..více

[recenze]

[04.03.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


CELESTY - Legacy Of Hate


Dva roky po debutovém albu „Reign Of Elements“ přichází jeho nástupce. Členové Celesty o něm mluví jako o „temnějším a progresivnějším“, já v něm ale nic takového neslyším a považuji jej za plnohodnotné pokračování prvotiny. Pár změn se sice najde, tou objektivně nejzásadnější je výměna na vokální pozici, kdy Kimma Perämäkiho nahradil devatenáctiletý Antti Railio, jenž s Celesty nazpíval všechny zbývající desky...více

[recenze]

[03.03.2016]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


GARY MOORE - Run For Cover


Rok 1984 sice světlo světa spatřilo živé album „We Want Moore!“, ale možná důležitější než tahle vcelku zdařilá deska byl fakt, že Gary Moore navázal opětovnou spolupráci se svým někdejším spoluhráčem Philem Lynottem. S ním se v roce 1979 Moore nerozešel zrovna v dobrém, když jako tehdejší člen legendárních Thin Lizzy opustil kapelu (zejména kvůli alkoholovým a drogovým excesům ostatních členů) v polovině amerického turné. Od té doby uplynulo mnoho vody v Green River…..více

[recenze]

[03.03.2016]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ECLIPTICA - Electrified


Máte ještě někde ve skladišti paměti v přihrádce power-metal zařazenou rakouskou kapelu Ecliptica? V tom případě na toto spojení zapomeňte. To, co Ecliptica naznačila na svém čtyři roky starém albu „Journey Saturnine“, totiž příklon k staromilskému hard rocku, se na letošní novince „Ecliptified“ rozvinulo do nečekaně obřích rozměrů (leccos naznačí už cover desky) a po power metalu prakticky není ani památky. A, světe, div se, vůbec to nebyla špatná volba. ..více

[recenze]

[02.03.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


CRISÁLIDA - Terra Ancestral


Chile je země vzdálená a z pohledu rockového či metalového fanouška se jedná o poměrně exotickou destinaci. O to příjemnějším překvapením je potom poslech nového alba progresivně rockové skupiny Crisálida s názvem „Terra Ancestral“. Však to nejsou žádní nováčci, nýbrž parta zkušených hudebníků, vždyť započali svou existenci již v roce 1997. Na kontě mají nyní čtyři desk, které vydávají v pravidelném tříletém odstupu...více

[recenze]

[02.03.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


DREAM THEATER - The Astonishing


Dream Theater stvořili dílo, o kterém se hodně mluví a ještě nějakou dobu bude. A to je vlastně ta největší odměna pro desku v době, kdy je hudby jak máku a drtivá většina alb profrčí éterem bez výraznějšího povšimnutí. „The Astonishing“ má dohromady přes sto třicet minut muziky! Logicky je dílo rozděleno do dvou disků. Příběh je zasazen do dystopické podoby Spojených států, kdy se rebelové rozhodli postavit Severní říši. A snaží se svých cílů dosáhnout pomocí hudby...více

[recenze]

[01.03.2016]

[Tomáš Marton]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BORKNAGAR - Winter Thrice


Víte co mají společného Vintersorg, Arcturus, Solefald a Leprous? Ano, je to kapela Borknagar, která právě vydala své desáté studiové album s názvem „Winter Thrice“. V Borknagar se prostřídala celá řada muzikantů ze všemožných (nejen těch výše zmíněných) kapel a právě i to dodává skupině punc něčeho výjimečného. Co jméno, to pojem na scéně, např. o bicí se postaral Baard Kolstad, což je jeden z nejtalentovanějších bubeníků současnosti. Naprosto perfektní výkon. ..více

[recenze]

[01.03.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


WOLFARIAN - Far Away In The North


Folk-metalu se v naší rodné kotlině už léta daří. A je fajn, že tuzemské kapely nezůstávají pozadu a mají snahu do folkové úrody taky nějakým tím zrnkem přispět. Brněnští Wolfarian tak na konci roku učinili se svým debutem „Far Away In The North“. Jak již název napovídá, Wolfarian se nezaměřují výhradně na domorodé hudební kořeny, to nejpodstatnější, totiž uvěřitelnost a atmosféra jim však nechybí. Výsledným pocitem tohoto alba je..více

[recenze]

[29.02.2016]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


ARRAYAN PATH - Chronicles Of Light


Vždy, když kyperská parta Arrayan Path vydá novou desku, je to pro mě malý svátek. Obdivuji mistrně zkomponované skladby na hranici epického power metalu a progu, nejsilnější motivaci k poslechu ovšem shledávám ve zpěvákovi Nicholasi Leptosovi, jehož hlasové zabarvení je jako blahodárný balzám na (d)uši. Tento chlapík má ale více darů, krom zlatonosného volátka je to i schopnost napsat kromobyčejně chytlavé vokální linky, ..více

[recenze]

[29.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


Honza TOUŽIMSKÝ (ARAKAIN) - Arakain je pro mě domovská kapela a priorita číslo jedna


Zpěvák Arakainu Honza Toužimský je pro mě příkladem člověka, který se svou pílí, odhodláním a samozřejmě i talentem dokázal prosadit a stát se jedním z nejuznávanějších českých zpěváků. Krom zpívání je i vášnivý motorkář, táta od rodiny a věnuje se i charitě (Projekt „Jeden z tisíce“). Hlavně je to sympaťák a skromný člověk, jak můžete posoudit v následujícím rozhovoru...více

[rozhovory]

[28.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]


PRONG - X (No Absolutes)


Zdá se, že Tommy Victor odstavil všechny své boční aktivity na vedlejší kolej a věnuje se skoro výhradně Prong. Jistě, stále je členem kapely Glenna Danziga, ale tam je činnost celé party spíše sporadická a z Jourgensenových Ministry odešel už v roce 2012. Od té doby jsou Prong jako pokropeni živou vodou a posíleni novými členy vydávají od té doby už třetí studiovou desku (když nepočítáme loňskou sbírku coververzí „Songs From The Black Hole“). ..více

[recenze]

[28.02.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


Steven WILSON - 4 ½


Není to ani rok od posledního alba „Hand. Cannot. Erase.“ a Steven Wilson je tu opět. Tentokrát s nahrávkou, která nese jméno „4 ½“ a vlastně vše prozrazuje. Novinka je jakousi zastávkou mezi minulou a budoucí deskou a jedná se o EP. Přitom stopáž má takřka čtyřicet minut, což je slušná porce muziky na „malou desku“. „4 ½“ obsahuje šest písní z různých období, které se nedostaly na „velká alba“, ale přesto jsou natolik dobré, že se je Wilson rozhodl vydat. ..více

[recenze]

[27.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


THE CHRONICLES PROJECT - When Darkness Falls


A máme zde další mezinárodní projekt, seskupující několik umělců, snažících se společnými silami vytvořit cosi unikátního. Tentokrát je ale seznam zúčastněných jmen o něco méně slovutný, povědomý může být někomu možná Vasilis Georgiou z řeckých Black Fate nebo Andi Kravljaca (Thaurorod, Aeon Zen, Silent Call). Celá záležitost se nicméně zrodila v hlavě německého klávesáka Malte Rathka..více

[recenze]

[27.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Ginger WILDHEART - Year Of The Fanclub


Ve Velké Británii byl Ginger, předák a hlavní postava kultovních rockerů The Wildhearts, vždycky tak trochu celebritou. Už v době, kdy se rozjížděli The Quireboys a Ginger byl jejich součástí, nechtěl stát v pozadí za frontmanem Spikem a brzy se od nich trhl. S kytaristou CJem si briskně založil The Wildhearts, aby se v polovině devadesátých let stali hvězdami. Nebyli zatíženi a spojováni s osmdesátými léty, hráli svěží rock n´roll, kterému nechyběl odlesk Seattlu..více

[recenze]

[26.02.2016]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


ENZO AND THE GLORY ENSEMBLE - In the Name of the Father


Enzo Donnarumma je italský hudebník, který právě vydal svou první sólovou desku „In The Name Of Father“, jejíž název evokuje, skutečnost, že by tahle deska mohla mít náboženský kontext.. V kombinaci s tím, že Enzo už dříve vydal album s kapelou Members of God není překvapením, že v křesťanské lyrice pokračuje dál. „In The Name Of Father“ je metalovou operou. Nebo se tak alespoň snaží tvářit. Výsledek je však trochu rozpačitý a to i přesto,..více

[recenze]

[26.02.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


CELESTY - Reign Of Elements


V roce 1997 vydali Švédové Hammerfall debutové album „Glory To The Brave“, které vdechlo nový život klimbajícímu (nikoli umírajícímu!) power a heavy metalu. Tak praví statisticky změřitelná fakta, týkající se prodejností desek apod. Dle mého názoru ale vězel prvopočátek veškeré stylové renesance v desce „Episode“ od Finů Stratovarius (1996). Ta vnesla do původních žánrových postupů oživení skladatelské i technické, které ve své genialitě inspirovalo ..více

[recenze]

[25.02.2016]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


Listování : << < 345 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.1836 sekund.