 Jak někdo trefně poznamenal v diskuzi na debutové album, že se jedná pouze i zrychlený bigbít, tak v případě druhého záseku v diskografii BATHORY se to již říct nedá. „The Return“ totiž považuji za první opravdu čistokrevné black metalové album. Syrové, přímočaré, brutální a pekelně nasrané! Dodnes však nechápu, proč dopadla nahrávka tak bídně zvukově, když se nahrávalo v podstatně lepším studiu než debut. Jasně, oproti němu je to krok vpřed, ale jinak stále bída. Taková deska by měla zabíjet sluchovody a řezat jak motorová pila, ale místo toho pouze lechtá, ale je pravda, že tehdy to asi působilo jinak… Neznám moc tak zlověstných desek. Kde se to tehdy jen v tom mladíkovi bralo? Kolem sestavy, co album nahrála, je opět mlhavo. Ví se jen, že celá banda byla tehdy ve studiu nonstop v lihu. Prostě zabijárna! Nejslabším článkem byly opět bicí, které zní až moc monotónně. V hudbě BATHORY mi vždycky přišly jako nezbytný ale vůbec ne důležitý článek. Je to trošku škoda, protože lepší bubeník by tehdy nahrávku velmi nakopnul. Na druhou stranu by kapela neměla takový punc naprostých antihudebníků.. Ano, po dechberoucích epických riffech tu zatím není ani vidu ani slechu, ale už zde je evidentní, že Quorthon nechce jet celou dobu v jedné linii, takže ani nepřekvapí chvilkové střídání rytmů. Pomalejší pasáže nejsou vůbec špatné, žel tehdy ještě vítězil brutální útok, takže se kapela chvilkami skoro až utápí v bezhlavém nářezu.. Oproti debutu tehdy Quorthon nepřipravil tak jednoznačné hity, přesto si každý našel něco svého. Nejznámější peckou se asi stala trojka „Born For Burning“. Já mám nejraději sedmičku „The Rite Of Darkness“…
„The Return“ znamenal mírný pokrok a definování stylu zvaného black metal. Dodnes je mnohými opěvován jako naprostý kult a bible černého kovu. Já dávám raději přednost epické éře. Každému však podle gusta…
|
