 „Sheer Heart Attack“ je třetí deska v diskografii QUEEN a třetí desky bývají přelomové. V tomto případě tomu tak opravdu bylo. I přes jasnou kvalitu prvních dvou alb nejvíce na posluchače zapůsobila nahrávka, která vsadila na jednoduché a krátké hity, přičemž odsunula do pozadí art rockový nádech, který oplýval hlavně předešlým albem. QUEEN se zde ukázali na jasném světle a definovali svůj styl. „Sheer Heart Attack“ je velmi osobitá deska, že kdyby se mě někdo, komu pojem QUEEN nic neříká, zeptal, jakou tu placku bych mu doporučil, tak bych volil nejspíš tuhle.
Já osobně považuji „Sheer Heart Attack“ za jednu ze slabších nahrávek kapely z první etapy existence. Je pravdou, že určité kvality jí nemůžu upřít, ale podle mě obsahuje až moc vycpávek, které poslech celkem sráží. Ostatně, jen jednu věc bych dokázal označit za výbornou a to závěrečnou „In The Lap Of The Gods Revisited“, která prostě nejde přeslechnout pro svojí naprosto famózní hymničnost. Stačí si poslechnout např. „Live At Wembley 1986“ a je zcela jasné, za jakým cílem byla tato věc komponována. Ovšem u této věci můj výčet opravdu vzácných kompozic končí, protože nevím o žádné jiné. Mám rád míň známou baladu „Tenement Funster“ s Rogerem za mikrofonem. Na ní se pojí skvělá „Flick Of The Wrist“, která jako jediná směřuje k jakési teatrálnosti, kterou bylo předešlé album zcela protkáno a o tom následujícím ani nemluvě. Slušná je také „She Makes Me“, která zaujme díky skvěle znějícím akustickým kytarám. Největším hitem se stala takřka popíková věc „Killer Queen“. Je to přesně ta věc, kterou sice uznáváte, ale na váš žebříček zrovna neutočí. To však neznamená, že by nemohla zaútočit na oficiální žebříčky, což se stalo. Právě tahle věc udělala z celé nahrávky prodejní trhák. Fanoušky milovaná je také „Brighton Rock“, která celý komplet otevírá. Spíše než o skladbu se ale jedná o kytarovou exhibici a ta mi nikdy k srdci tolik nepřirostla. Dnešnímu metalovému publiku dobře známá „Stone Cold Crazy“ je sice standardní vypalovák a koncertní tahák, ale i tady platí, že QUEEN mají daleko víc lepších věcí podobně zaměřených. Stejně tak by se dalo mluvit i o další profláknuté věci „Now Im Here“, které se ale kvality upřít nemůžou a desku slušně hází na čistokrevnou hard rockovou vlnu... Osobně nemůžu cítit „Bring Back That Leroy Down“, ale jelikož podobné legrácky nebyly u QUEEN nic nevídaného, tak se to vydýchat dá.
Nemůžu říct, že „Sheer Heart Attack“ je špatná deska. To by bylo asi velmi odvážné tvrzení a hodně fanoušků by mě nejspíš ukamenovalo, ale myslím si, že kvalit „Queen 2“ nedosahuje. A co se týče uměleckého hlediska, tak následující čtyři desky jí převálcují z každé strany. Co se jí však nedá upřít je fakt, že náramně připravila půdu pro nahrávku, která nadobro změnila historii rockové a vůbec populární hudby. Ano, už se schylovalo k noci v opeře...
|
