PRAŽSKÝ VÝBĚR. Co k tomuto pojmu napsat? Věřím, že se nenajde nikdo, kdo by tento název aspoň jednou neslyšel... Kapela, která se se svým nezaměnitelným a velice nadčasovým výrazem stala kultem, legendou. Pravda, svojí roli sehrály i bolševické zákazy, které dokázaly kapelu v 80. letech doslova zazdít. Na druhou stranu, právě během nucené nečinnosti kult kapely stoupal závratnou rychlostí, takže když se PV vrátili po šesti letech na podia, byl to návrat doslova monstrózní. Spolu s návratem se konečně objevil i debut "Straka v hrsti", který byl natočen k stejnojmennému filmu již před šesti lety. Těžko psát recenzi na nahrávku, kterou každý zná. Beru to proto jen jako připomínku a abych vyjádřil svůj názor, protože jsem se k ní a vůbec celkově k PV dostal relativně před nedávnou dobou... Album skrývá jedenáct skladeb, z nichž většina tvoří dodnes živý repertoár. Přineslo nadčasové hity, jejichž stín se kapele už asi nikdy nepodaří překonat. Desku otevírá nejzdařilejší a nejvyspělejší píseň pražské čtyřky "Hrabě X". Vynikající psycho, zahalené v oparu nové vlny a syntezátorů, které nemilosrdně atakuje Pavlíčkova syrová hard rocková kytara. Co nejvíc ale i po letech bere dech je Kocábův až schizofrenní křik, který přibývajícími sekundami nemilosrdně nabírá na intenzitě. Následuje legendární vypalovačka "Na váslavským Václaváku", kterou jsem měl vždycky rád. Může za to i bezesporu Vildův "šílený" zpěv, který se stane poznávací pro jeho budoucí sólovou kariéru. Titulní kousek je zajímaví tím, že text je ve svahilštině. I přesto si fanoušci skladbu prozpěvují a všechny slova znají nazpaměť. Vynikající je Pavlíčkova kytarová vyhrávka, která patří k největším lahůdkám, co nám kdy mistr nachystal. Vysoce nastavená laťka neklesá ani čtvrtou "Pražákům je hej". Hymnicky laděný refrén nenechá klidným nikoho ani po letech. Po této smršti čtyř velice silných kousků přichází mírné zvolnění. "Můj koníček" je nevinné funky, "Bangabasama" klasická blbůstka opět se svahilštinou. Deska začíná opět nabírat obrátky skvěle šlapající "S.O.S.", které vévodí takřka legendární slogan "Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají...". Někdo se tomu může pousmát, hlavně když si představí Kocábovy podnikatelské činnosti v devadesátých letech (a ty si stejně představí jenom závistivci), ale i dnes jsou tato slova více než pravdivé. Rychlejší "Zubatá" patří k nejprofláknutějším skladbám desky. Kratičká "Tango ropotámo" je nejslabším článkem, ale nemůže se brát jako plnohodnotný kousek. Vynikající "Proč jenom já" si vás dostane svojí plíživou atmosférou, která ukazuje kapelu v mírně jiném světle. Na závěr byla umístěna klasická crazy hitovka "Nádraží". Není sice tak známá, ale pozornost určitě stále zaslouží. "Straka v hrsti" se dá rozdělit na tři části. Naprosto dechberoucí začátek, mírně slabší, přesto stále nadprůměrný prostředek a na velice silný zbytek, ze kterého dost ještě vyčnívá "S.O.S" a na druhou stranu v opačném slova smyslu "Tango ropotámo". Jako celek je ale tato deska vážně nezapomenutelná a přidávám se k názorům, že se jedná o jednu z nejdůležitějších desek naší rockové scény.