Ničit, bořit a pálit…
Loučíte se s manželkou, která právě obstarává chod domácnosti, zatímco sousedka od vedle poslouchá zprávy. Vycházíte před dům směrem k autu, nasedáte, vyrážíte na silnici. Zapínáte rádio a v tom se ozve ohlušující rachot sypajícího se skla a kroutících se plechů…
Nové album, nové kostýmy, nový zvuk, nový producent a hlavně nová výzva. „Destroyer“ dostála pověsti první experimentálnější desky KISS. Jak už to na světě bývá, podobné experimenty jedni zbožňují a druzí nenávidí. Oddaní fanoušci vytvořili pro své modly pomyslné mantinely, z nichž je nehodlali pustit. To ovšem nebylo nic pro KISS. Byli mladí a tvární, otevřeni věcem nepoznaným. Hlavním iniciátorem oněch postupů byl novopečený producent Bob Ezrin. Nechal volný průchod své invenci, což mělo za následek spoustu odvážných inovací. Dětskými sbory počínaje a roztomile praštěnými klávesami ve „Flaming Youth“ konče.
Zub času udělal prakticky ze všech skladeb na albu klenoty, i když v době vydání se setkaly s poměrně značným nepochopením. „Detroit Rock City“ se stala hymnou pro všechny fanoušky v Detroitu. Démonická „God Of Tunder“ s až doom rockovými motivy se neodmyslitelně spjala s krvavou exhibicí Gena Simmonse (skladbu si původně Paul Stanley psal pro sebe, ale nechat ji nazpívat samotným „démonem“ se ukázalo jako skvělá volba, na druhém disku z KISS Box Set najdete ještě její raritní verzi zpívanou Paulem). Další osvěžení dodal zase chlapecký pěvecký sbor z Brooklynu netypické skladbě „Great Expectations“. Ta tím získala zvláštní osobité kouzlo. Peter Criss převedl v „Beth“ svou romantickou stránku osobnosti a koncert co koncert touto baladou tavil tisíce dívčích srdcí. Byl za ní i honorován cenou posluchačů, protože měla mimořádný rádiový úspěch. No a při odvázané „Shout It Out Loud“, se i po desetiletích roztřesou kolena nejednomu zasloužilému rockerovi.
„Destroyer“ je dnes již několikaplatinovým kultem a můžeme děkovat, že KISS nechtěli zůstat stále stejní. Je to skvělá příručka, kterak se stát „králem nočního světa“. Nesmrtelné stěžejní písně může umocnit už jen legendární přebal alba z dílny Denise Wolocha a Kena Kellyho. KISS byli s „Destroyer“ zase o něco větší a hlasitější.
|
