V pořadí druhé „setkání pohanských duší“ ve Zlíně. Vypadá to, že se nám z Paganfest tour začíná pomalu stávat tradice – dokonce je už známý i line-up pro příští ročník. Pojďme se ale věnovat tomu letošnímu, protože tentokrát se pořadatelům povedl namíchat opravdu pozoruhodný koktejl účinkujících. Obsazení zjevně přilákalo spoustu lidí – po delší době bylo v MoR café zase slušně zaplněno.
Vzhledem k tomu, že nepatřím zrovna mezi největší fanoušky jeho domovské kapely a ani debut jeho nového projektu „Romulus“ mě vůbec nezaujal, na živo to znělo (a taky vypadalo) moc dobře. Nemůžu říct, že bych byla nějak unešená, ale image římských gladiátorů v kombinaci se slušně znějícím melodickým deathem alespoň nenudila.
Proto se na kousky typu „Keelhauled“, „Pirate song“ nebo „Wolves of the Sea“ vehementně pařilo. I tentokrát byl koncert narušen kýmsi v masce šíleného papouška. Ten večer bylo vůbec narušování vystoupení svých kolegů běžnou praxí. Pětačtyřicet minut, které měli Alestorm k dispozici, uběhly jako voda a mně to celou dobu hodně bavilo. Čert vem zdrcující kritiky, tohle byla sranda. 
Většina netradičních kousků, které měly set oživit, mě spíš nudila. Ani většina osvědčených kousků neměla tu energii, kterou si mě kdysi tihle Finové získali. Nemůžu ale říct, že by mi jejich vystoupení přišla čím dál slabší – ve Vizovicích předvedli výkon, který mi znovu připomněl, proč mě dřív jejich koncerty tak moc bavili. Teď ale pánové vypadali unaveně a svůj koncert sice odehráli velice obstojně, ale sami si ho moc neužívali. Už jsem to naznačila dřív – možná by nebylo od věci zvolnit tempo jak ve vydávání desek, tak v koncertování. Nebo to možná bylo tím, že celá kapela byla výjimečně téměř střízlivá – někdo jim totiž odcizil jejich láhev vodky. Jako třešnička na dortu mezi narušiteli koncertů se během závěrečné show několikrát na pódium vydrápal Chris z Alestorm, nutno dodat, že už ve značně pokročilém stavu opilosti. Ostatně nebyl sám, kdo ten večer takhle skončil.
|
Dnes je 1.5.2025, svátek má Svátek práce
|
| PAGANFEST 2009 – 27.9. 2009, Zlín – Masters of Rock Café |
|
| Ray |
 |
Musím se přiznat, že jediné, co jsem si odnesla z vystoupení první kapely, pirátů Swashbuckle, bylo pár fotek. Jinak ve mně totiž jejich, díkybohu, krátká show, nezanechala žádný hlubší dojem. Trojici se sice nedá upřít snaha zaujmout tu špetku diváků, kteří se na jejich vystoupení zašli ze zvědavosti podívat, nemám však pocit, že by někdo díky tomu, co předvedli, zatoužil vlastnit jejich debutové album. V porovnání s nimi, byl následující projekt zpěváka Kataklysm, Maurizia Iacona, Ex Deo přímo bomba. Na pódiu se objevila téměř totožná sestava, jaká hraje právě v Kataklysm obohacená o baskytaristu. Basák Kataklysm, Stephane Barbe, zaujímá totiž v Ex Deo post kytaristy. Když jsem se rozhodla tvrdit, že jejich vystoupení byla bomba, bylo to však pouze na základě předešlého zívání. Ex Deo mě konečně probudili, i když nepředvedli nic převratného. Od doby, co jsem viděla strhující vystoupení Kataklysm na loňském Brutal Assaultu, dovoluji si tvrdit, že každé další je horší a nudnější a na letošním Masters of Rock mi téměř vyneslo spaní. A Ex Deo na tom nebylo o moc líp. Trochu víc mnou pohnul až závěrečný song „Romulus“, kterému Nuclear Blast nejvíc ublížil příšerným klipem. Shrnutí: ušlo to, ale že bych je potřebovala vidět znovu? Ne, děkuji. Další pirátská partička Alestorm se nám rozhodla zahrát co největší množství songů z nejnovějšího alba „Black Sails At Midnight“, které je cupováno jedním recenzentem za druhým a to doslova na kusy. Uznávám, že album není žádná špička, ale pánové pravděpodobně ani nestojí o to, aby zaujali něčí vytříbený sluch, jde jim spíše o to pobavit sebe a diváky. Show těchto mladých Skotů byla první, kterou jsem si opravdu užila. Ano, je to hudba k pivku, k posezení v knajpě, nebo k blbnutí a to je to, co jejich fanouškům vyhovuje. A fanoušci se opravdu bavili. Odpůrci těchto pirátů měli zase možnost zaskočit si na pivo a na chvíli se v Masters of Rock Café pobavit s ostatními účinkujícími, kteří se nezdráhali vyjít mezi lidi a vesele s nimi diskutovat a fotit se. Die Apokalyptischen Reiter jsem měla možnost shlédnout už po třetí. Nutno však přiznat, že tohle bylo teprve první vystoupení, které jsem viděla opravdu celé. Poslouchat jejich muziku z CD mě nebaví a to ani dost málo. Nejsem jejich fanoušek a asi jím nikdy nebudu, ale to, co v neděli tropili ve Zlíně, bylo přinejmenším zábavné. Zpěvák Fuchs dokáže dostat svůj hlas do velmi zajímavých poloh a pobavit obecenstvo. Klávesák Dr. Pest navlečený do sado-maso oblečku zase pořádně vyděsit. Kolikrát jsem si říkala, že mě švihne svým bičíkem po hlavě, naštěstí jsem však přežila bez újmy na zdraví. Zajímavá část jejich show byla ta, kdy si zpěvák vybral jednu slečnu z řad diváků a vytáhl si ji k sobě na pódiu, ta se ale nakonec vyměnila za jinou slečnu, která potom „pařila“ s kapelou a evidentně si to náramně užívala. Jenže pánové z Die Apokalyptischen Reiter se jí rozhodli zpříjemnit život ještě tím, že přinesli na pódium nafukovací člun a v tom ji potom poslali mezi diváky. Švédští deathmetaloví Unleashed byli pro mě druhým nejslabším článkem večera. Jejich fanouškům se určitě líbili, koncert byl vcelku dobrý, avšak poněkud mimo mísu. Kapela letos slavila své dvacáté výročí, takže všechno nejlepší, pánové, ale je mi líto, mě jste si nezískali. Na Finy Korpiklaani se těšil celý sál a i přesto, že nový singl „Vodka“ zahráli pánové jako první, skandování tohoto nápoje se neslo celým zbytkem jejich show. Nevím, zda je to tím, že Korpiklaani stárnou a začínají být unavení, ale z jejich setlistu jsem byla poněkud rozčarovaná. Po každé druhé písničce následovala jedna pomalejší, u které by se člověk uzíval minimálně do mdlob, ne-li k smrti. Celkově mi přišlo, že z jejich vystupování čiší únava daleko víc, než enerige, na kterou jsem u nich zvyklá. Ve finále, se to zpěvák Jonne Jarvela snažil zachránit zběsilým pobíháním po pódiu sem a tam a myslím, že ty, kteří měli tu čest vidět Korpiklaany poprvé, možná nadchnul. Největším zážitkem z jejich vystoupení pro mě ale asi byl opilý zpěvák Alestorm, který se jim každou chvíli sápal na pódiu, objímal je a pak zase padal do davu fanoušků, kteří ho každou chvíli museli sbírat a podpírat. Kdybych měla celý večer zhodnotit číslem, jako hodnotíme recenze, dala bych mu tak 5/10... žádná sláva, pánové, ale přežít se to dalo. |
| Veronika |
foto: Veronika Hesounová |
| Vydáno: 05.10.2009 Přečteno: 4702x |
K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.