Pamatujete ještě na Steeviho Jaimze? Toho mizerného zpěváka, který před dvaadvaceti lety nazpíval nevýraznou debutovou desku welšských uřvaných glamrockerů Tigertailz? Tak právě tenhle zpěvák je znovu zpátky na scéně s autobiografickou deskou „My Private Hell“. A za tu dobu, co odešel od Tigertailz, se toho změnilo mnoho. Zejména Jaimzův pěvecký výraz. Jeho hlas dospěl, nedere se do pozic, které mu vyloženě nesluší, zpívá (ano, skutečně zpívá) civilně a příjemně se poslouchá. Stejně jako celá deska. Tytam jsou uječené vyřvávačky ve stylu „Livin´ Without You“. Jaimz se výrazově posunul směrem k AOR, kde konečně naplno vyzněl jeho skladatelský potenciál. Samozřejmě ještě nějaké skladby agresivně zachrastí metalovým řetězem, ale většina alba plyne v klidnějším tempu.
Srovnání s Tigertailz se Jaimzova sólovka samozřejmě neubrání. Pokud bychom vedle sebe postavili „My Private Hell“ s poslední studiovkou „Thrill Pistol“ od jeho někdejší kapely, vyhraje to Jaimz na plné čáře. Tam kde „Thrill Pistol“ už dochází nosný melodický nápad, tam se Jaimz v současnosti teprve začíná rozkoukávat. Jeho sólovka je totiž plná vynikajících melodických postupů, které například z otvíráku „Amazing“, který je pravděpodobně z celé desky nejvíce ve stylu Tigertailz, udělá vynikající hymnu, kterou jeho ex-kolegové v dnešní době už asi nejsou schopni napsat.
Na albu se střídá plnokrevný hardrock („Amazing“, „Kiss Of Death“, „Kikk It Down“, „My Private Hell“) s výraznými AOR hity (za všechny jmenujme pravděpodobně nejlepší kousek desky „Something Good Something Bad“) a vkusnými baladami („I Don´t Wanna Walk Away“). Výrazový kabátek Jaimzovi vyloženě sluší, za což může rozhodně i angažmá vynikajícího multiinstrumentalisty Chrise Laneyho (jinak člena kapely Zan Clan, kterou vede ex-zpěvák Shotgun Messiah Zinny Zan), který sám nahrál skoro celou desku a ještě Jaimzovi pomohl s doprovodnými vokály.
„My Private Hell“ je skutečným comebackem. Jaimz sice svým významem nikdy nepřesáhl britské ostrovy, z Tigertailz odešel ještě před komerčním úspěchem s albem „Bezerk“ (1990), ovšem s „My Private Hell“ dokázal, že v něm vždycky bylo mnohem více, než co mohl ukázat v Tigertailz. Snad tahle deska bude mít aspoň částečný úspěch. Zaslouží si to.
|
