Ruku na srdce, potřebujeme dneska hudbu, která nejen muzikálně ale i zvukově čerpá z prvních dvou desek Mötley Crüe? Obzvlášť, když Crüe jsou dnes již dávno jinde, se svým „Saints Of Los Angeles“, mílovými kroky vzdáleni začátku osmdesátých let, kdy „řvali na ďábla“. Felony jsou asi jiného názoru a pustili do světa desku „Helltown Hotel“, která zní jako kdyby byla odpad z natáčení „Too Fast For Love“ z roku 1981, asi nevěda, že se píše letopočet o osmadvacet let vyšší. A i zpěv hlavní persony Tommyho Lee Lordse (!) je až tak nápadně podobný Vinci Neilovi, až to tahá za uši.
Když bychom řekli, že celá „Helltown Hotel“ zní jako demo ranných Mötley Crüe, asi budeme nejpřesnější. Je jasné, že takové věci jako „Live Wire“, „Shout At The Devil“ nebo „Looks That Kill“ čekat nemůžeme. Přesto ale Felony mají něco do sebe. Kdyby nic jiného, aspoň nepostrádají pořádnou nálož energie. Protože jejich kytary ostře koušou, basa až kovově řeže, bicí mají pěkný úder a i ten Lords-Neil pěje vcelku na úrovni. Objeví se i slušné písně jako úvodní „Cat Daddy“, „Heist In Helltown“ či „To The Core“.
Všechno je to ale kopírka. Bezostyšná kopírka třicet let starých skladeb, takže co s tím. A na tom nic nemění ani fakt, že skladby, které na „Helltown Hotel“ stojí, nejsou zrovna nejčerstvější, že je Felony napsali postupem let, kdy se jim (asi kvůli změnám v sestavě a nepřívětivému hudebnímu podnebí) nedařilo vydat desku. Jenže když už vydávám desku po dvaceti letech existence kapely, tak se hergot snažím, ať má nějaký zvuk. A to „Helltown Hotel“ nemá. Chápu, že staromilci mohou mít odpor k moderním mašinkám, ale někdy jsou přece jen ku prospěchu věci. Protože kdo uspokojivě vysvětlí, že největší pecka „Mississippi Rollin´“ je zaznamenána jen z dema. Ufff...
Schválně, zkuste si tohle album poslechnout. Pokud obdivujete rannou éru pánů Neila, Marse, Sixxe a Leea, bude se vám zaručeně líbit. Pokud ne, poslechněte si ji stejně, aspoň uvidíte, že nejen blackmetalová kapela umí v roce 2009 vydat desku s praseckým zvukem. Proto tak nízká známka. Kdyby byl zvuk lepší, nemusí to vůbec být blbé.
|
