Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden král a ten měl tři syny. Ten král se jmenoval Rock n´roll a jeho synové Bill Haley, B. B. King a Chuck Berry. A všichni tři dělali jménu svého otce čest a světu ukázali, jak to přesně jejich tatík myslel. Inu, vzhlédl se v nich jednou také jeden skotský výrostek, který se pyšnil jménem Angus Young a po jejich vzoru vzal do ruky kytaru, aby se svým bratrem a dalšími třemi asociálními typy založil v Austrálii začátkem sedmdesátých let kapelu AC/DC a posléze s ní dobyl svět. Měl takový vliv, že začaly vznikat další a další, nekonečné zástupy kapel, kterým padla do oka Angusova hudba. A Bonafide je jedna z nich.
Švédská formace Bonafide, která právě na trh vrhla svou druhou desku „Something´s Dripping“, samozřejmě nepřináší vůbec nic nového. Jak už jsem zmínil v úvodu, je to rock n´roll jako prase. Přesně takový jako hrají AC/DC nebo jejich australský klon Airbourne. A je to taky muzika, která se tak skvěle poslouchá při jízdě autem, že si ani nevšimnete, že už máte plyn na podlaze a řítíte se dvousetkilometrovou rychlostí.
Jasno už je od prvního tónu. I ten zvuk, jako kdyby lezl z Angusova aparátu. První slova z úst zpěváka... Proboha, Bon Scott obživl. „Dirt Bound“ jede přesně v takových kolejích, že by klidně mohla být na „High Voltage“, klidně na „Highway To Hell“ a třeba i na „Black Ice“. Nepolevuje se ani dál. „Hard Livin´ Man“ zase zahrozí pekelnými Angusovými riffy, ovšem pak vybuchuje refrén, který v osmdesátých letech klidně mohl napsat Paul Stanley k desce „Crazy Nights“.
Nouze není ani o překvapení. Ne, nebojte se, žádné uslintané balady vás od Bonafide určitě nečekají. Velice příjemně se ale poslouchá pecka „Straight Shooters“, kde vokalistovi Pontusovi Snibbovi vypomohla Mia Coldheart ze spřátelených Crucified Barbara. A to, že nemusím v rockové muzice zrovna slyšet ženský hlas, tak tohle spojení se mi líbí. A líbí se mi i zbytek desky, i když je skutečně předvídatelná a o nějakém novátorském přístupu nemůže být ani slovo.
Čili, pokud máte rádi AC/DC, určitě si tohle album opatřete. Pokud AC/DC rádi nemáte, tak jste pravděpodobně až na konec recenze ani nedošli, takže je zbytečné cokoliv dál psát.
|
