Jméno kytaristy Brenta Muscata není rockovému světu neznámé. Už jen proto, že se tenhle muž koncem osmdesátých let podílel lví měrou na úspěchu Faster Pussycat a posléze, když v roce 2000 se zase měnili kytarové posty u L.A. Guns, Muscat ochotně vypomohl při turné. A když se v roce 2005 definitivně rozešel se zpěvákem Taimem Downem (ten prosazoval stále industriálnější podobu Faster Pussycat), jal se založit kapelu Sin City Sinners. Zprvu jen kamarádský projekt hrající coververze, při kterých se vedle hlavní čtveřice Muscat, zpěvák Todd Kerns, basista Rob Cournoyer a bubeník Mike Ellis, na pódiích objevovali taková jména, jako Vinny Appice (Heaven And Hell), Chuck Billy (Testament), Dizzy Reed (Guns n´Roses), Joey Belladonna (Anthrax), Kip Winger nebo Bruce Kulick (ex-Kiss), se stal rázem regulérní kapelou. A velký vliv na to měla tvorba vlastních věcí, která je zachycena právě na debutové desce „Exile On Fremont Street“.
Tuhle kapelu z Las Vegas provázejí vynikající reference. Deník Las Vegas Sun je neváhal nazvat „lokálními rockovými bohy“ a zpěvák L.A. Guns Phil Lewis šel dokonce tak daleko, že o nich řekl, že „jsou lepší než sex“. Tak jak to tedy s nimi je ve skutečnosti? Jelikož jsem neslyšel Muscatovu autorskou tvorbu od roku 1992, kdy vyšla deska „Whipped“ od Faster Pussycat, nevěděl jsem, co mám čekat. Obzvláště potom, co ještě jako člen Faster přispěl k šílené elektronické desce „Between The Valley Of Ultra Pussy“.
Ale už první tóny otevíráku „Numb“ rozhání všechny pochybnosti. Vynikající zvuk Muscatovi kytary a především bombastický zpěv Todda Kernse (ten chlap má snad v hrdle zlato). Funkrocková sloka po vzoru Bang Tango nebo dokonce ranějších Red Hot Chili Peppers se láme do strhujícího refrénu. A to je přesně ten model, na který Sin City Sinners sází. To potvrzuje i další „Turn It Up“. Tím ovšem nechci říct, že by deska byla jednotvárná. Uslyšíte na ní ponejvíce samozřejmě pořádný rokec, ale třeba taková „Gotta Girl“ překvapí pořádně našláplou punk/HC rytmikou a agresivním Kernsovým zpěvem, „Ah Leah“ zase až popovým refrénem a „Blow Up Doll“ oparem drogových desek Aerosmith. Prostě od úvodní „Numb“ až po rozchechatnou „Goin´ To Vegas“ se jedná o pořádnou jízdu. Navíc ukončenou pořádně zpunkovatěle ulítlým fragmentem "Viva Las Vegas" od ZZ Top.
Jsem příjemně překvapen. Staří pardi zase ukázali, že umí hrát a to s mladickým nasazením. Jeden z objevů roku.
|
