Co byste asi tak čekali od Katapultu v roce 2010? Nějakou progresi, nebo nedejbože muzikantský um? To byste tedy byli pěkně vedle. Katapult v roce 2010 je zdánlivě stejný, jako v roce 1975. Jen tehdejší atmosféra chybí, s přibývajícími lety ubývá v Říhově hrdle i tak nevelký hlasový rozsah a prsty se mu asi klepou, protože jeho kytarový výkon je skutečně hodně podprůměrný. Já vím, strefovat se do hráčského umění Oldy Říhy patřilo vždycky ke kratochvílím většiny novinářů, jenže ona je to bohužel pravda. To potvrdí například naprosto otřesná skladba „Přetékající pohár“, kde Říha nedokáže udržet tón a jeho kytarové akordy přeznívají jeden přes druhý.
Z novinky Katapultu už se nikdy nevyloupnou takové hity jako „Až se bude psát rok 2006“, „Hlupák váhá“ nebo „Někdy příště“. I když i tyhle skladby nebyly ve své době nijak precizně zahrané, znamenaly tehdy pro českou hudební scénu mnoho. Jenže to už je dvacet, třicet let. Učňovská mládež dospěla a má jiné starosti. Čas si s sebou vzal i legendárního Dědka Šindeláře, bubeníky Jiřího Stárka, Tolju Kohouta, Jaroslava Kadlece, Milana Balcara i Kášu Jahna. Na jednu stranu je obdivuhodné, že i po smrti tolika spoluhráčů má Říha vůli vést Katapult dál. Na druhou stranu se na mysl dere otázka, nakolik je zatím radost z hudby a nakolik kalkul - „ještě si na stará kolena přivydělat“. Zvlášť poté, co Dědkův odchod na věčnost vzbudil o Katapult zase větší zájem.
Říhu na novince doplňuje pětadvacetiletý basista Andy Budka a třicetiletý bubeník Ondřej Timpl. Budka je samozřejmě lepší basista než býval Dědek, Timpl na bicí také umí. Takže největší slabinou je ten Železný Olda. Ono si totiž stačí poslechnout skladbu „Láska na první pohled“ (starou věc, kterou kdysi zpíval Jiří Schelinger). V té se pěvecké role zhostil Budka a v porovnání s ostatními věcmi, kde „pěje“ Říha, je minimálně o úroveň výš. Určitě nejlepší věc desky. K těm vcelku povedeným můžeme zařadit svižnější „Každej den a každou noc“ a „Cassablanca“. Na druhé straně rozhodně stojí už zmíněná „Přetékající pohár“ nebo „Skep i pesi mis ticka“, což je snad parodie na nějaké staré blues. K smíchu.
Říha místo pořádného sólování jen tak pidliká. Odnikud nikam. Všude cpe svou kytaru bez ohledu na to, jestli je dobře nebo špatně zahraná. „Radosti života“ je tedy naprosto zbytečná deska. Neupírám Katapultu právo na existenci. Místo v dějinách české hudby samozřejmě má. Ale k čemu je dobré skládat další a další skladby nevalné úrovně...? A hodnocení? Z alba se mi jakž takž líbí tři skladby. Tři z deseti.
|
