Nářez…palba…poněkud nenaplněné očekávání… a zase jednou téměř vítězství techniky nad člověkem (tedy mnou). Předpokládal jsem, že tohle pošmourné pondělí se pro mě stane dalším hudebním svátkem. Do pražského Exitu Chmelnice dorazil další z pohrobků Savatage, zpěvák Zak Stevens se svojí skvadrou Circle II Circle, aby představil svoje aktuální album „Consequence Of Power“. Společnost mu měli dělat američtí veteráni Vicious Rumors, němečtí mlaďáci Steel Engraved a tuzemští uctívači Roba Halforda, Halford Tribute Band. Nebudu předstírat, že neúčast posledně jmenovaného spolku mě zarmoutila, bylo tomu spíš naopak. Vzhledem k tomu, že konec akce byl plánovaný na půl dvanáctou, svitla naděje, že by zúčastnění mohli mít k dispozici přece jen víc času (ta pohasla, když se začátek akce nenápadně posunoval a posunoval).
Možná to bude znít prapodivně, ale pokud bych měl zvednout ruku pomyslnému vítězi večera, packa německých Steel Engraved by mohla být vážným kandidátem na tuto poctu. I přes to, že z jejich vystoupení čpěl klišé-ismus klasického heavy metalu na sto honů. Vzhledem k prvotním informacím o kapele se právě tohle dalo předpokládat. A na rozdíl od ostřílenějších kolegů se (právě i z toho důvodu) nemůžu ohánět žádným významnějším „ale“. Kluci přejeli svůj playlist, vrcholící v hitovkách z jejich dosud jediné vydané desky, bez velkých gest, s nadhledem a energií. Klišé?
Klasický šlapavý melodický heavík s nádechem starých Manowar (bez přehnaného ramenatění), obzvlášť pak ve skladbě „Stainless Steel“ se tenhle bojovnický duch téměř zhmotňoval, podtrhoval vysmátý křikloun Marco Schoeber, libující si v metalových pózách. Plusy? Bezprostřední výkon kapely na všech frontách (a to i následně v davu mezi fanoušky), nijak složitá, zato srdcem zahraná muzika a příjemná (diváctvo ještě bylo celkem ospalé) atmosféra po celou dobu. Mínusy? Jen subjektivní – viz. post scriptum…, od Steel Engraved jsem nic moc nečekal a dostal jsem velice pozitivní šťouchanec do starých (byť svěže podaných) časů.
Playlist: Dead Of Night, The Martyr, State Of Siege, Black Gold, Godspeed, Wylde Rhoads, Stainless Stell, I Am The War (bez záruky)
Přiznám se bez mučení. Vicious Rumors jsem doma v obýváku nikdy na chuť nepřišel, jejich muzika mi přišla značně jednotvárná a s kapelou jsem tak skoncoval ještě v hloubi minulého století. Takže snad jen z úcty k pomyslným šedinám pamětníků Geoffa Thorpa a Larryho Howea jsem tuhle bandu předem nezavrhnul. A přiznám se i k tomu, že mi Vicious Rumors důkladně protřeli nejen ušní bubínky, ale i zrak. Takový přetlak energie jsem už dlouho nezažil. Kluci kašlali na jakékoliv kudrlinky, hrnuli svůj zběsilý heavík s důrazem parního válce a rychlostí zdivočelého pendolína, nováček (oproti minulému pražskému koncertu) u mikrofonu Brian Allen dodával tomuto výrazu grády nejen řezavým vokálem, ale i spoustou divokých grimas, kytaristi –
hlavní pastvou pro oči bylo duo Kiyoshi Morgan a nestor kapely Geoff Thorpe, ale ani basák Stephen Goodwin nijak nezaostával – se předháněli v drsných pózách. Jako by se Vicious Rumors dohodli se svými následovníky, kdože se ujme historického odkazu a kdo vsadí na současnost – pokud mě sluch a zbytky záznamu nešálí, s výjimkou novinky „Razor Back Blade“ a snad titulky z poslední desky „Warball“ se playlist skládal z hitovek, datovaných rokem 1990 a méně. A i když se nemůžu zbavit pocitu, že kdyby kluci ještě pokračovali dalších dvacet minut, z hlediska hudebního by se ta jednotvárnost mohla zase začít vtírat (snad jen letitá „Soldiers Of The Night“ svou melodičností vykukuje), z hlediska pocitového mě Vicious Rumors téměř vystřelili z kecek. Však jim to taky ten hlouček pod pódiem (žehrat nad návštěvou nebudu, byla jako obvykle nic moc, spíš mě překvapilo, že „dav“, který zuřil pod pódiem u Vicious Rumors, byl vícehlavý než u hlavní akvizice večera) dal náležitě najevo.
Playlist: Worlds And Machines, On The Edge, Warball/Soldiers Of The Night, Blistering Winds, Digital Dictator, Minute To Kill, Ship Of Fools, Abandoned, Razor Back Blade, Down To The Temple, Hellraiser, Don´t Wait For Me (bez záruky)
Takhle rozporuplná hodnocení v sále - bezprostředně po tom, co kluci ze Circle II Circle slezli z pódia – jsem snad ještě nezažil. Od naprosto nadšených reakcí až po nekompromisní odstřelení kapely…, sám bych asi zůstal někde uprostřed, a i v průběhu drásání reportu se ten jazýček vah neustále vychyluje na obě strany. Ale možná si stačí uvědomit jeden zásadní fakt – je to stejné, jako když jdete na Tarju a pořád čekáte, kdy vykoukne Nightwish. Když jdete na Zaka Stevense, tak Savatage (v té klasicky hravé poloze) se u Circle II Circle dali vyhlížet snad jen po první desce. A po vydání „Consequence Of Power“ (na které poprvé schází druhý kytarista), jejíž představení kluci pojali skutečně důkladně, toto platí dvojnásob. Na rozdíl od veteránů z Kalifornie totiž „kruháčci“ postavili svůj set úplně naopak. Zcela pominuli svojí vlastní historii, do playlistu zařadili hned sedm kousků z novinky, doplnili je dvěma fláky z desky předcházející a jedním z té ještě minulé. Samozřejmě, i na Savatage došlo, ale už samotný výběr skladeb (s jednou výjimkou) mohl naznačit, že Zackovi a jeho kumpánům je bližší drsnější, hrubší a zemitější sound, který byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem se dlouho s Circle II Circle nemohl úplně srovnat.
Logicky ti, kteří bez výhrad nepřišli na chuť poslední desce, mohli být zklamaní.
Když k tomu připočtete to, že (nevím, jestli si tehdejší dobu jen neidealizuji…) Zak Stevens od svého prvního vystoupení v Praze v roce 1997 sice ze svého charisma a skvělého hlasu (demonstrovaného např. v á capella pasáži v „So Many Reasons“) nic nepotratil, ale tentokrát působil poněkud „domáčtěji“, bez sázky na okázalou důstojnost, strunobijci – sice výteční, jak Andy Lee předvedl ve svém sóle s orální vložkou – si hráli každý svou vlastní ligu a tak působili Circle II Circle poněkud nekompaktně, je důvod toho nejednoznačného hodnocení zřejmý. Z „domácího“ repertoáru hrála prim titulka „Consequence Of Power“, „Out Of Nowhere“ a především „Blood Of An Angel“ věnovaná nedávno zesnulému Stevovi Lee. Osobně mě však na sto procent nakoply až sava-vypalovačky „Conversation Peace“ a „Tauting Cobras“. Přídavek „Strangehold“ (Ted Nugent) spíš než tím, že jej syrově odzpíval basák Mitch Stewart, zaujal především díky tomu, že si jej tahoun kapely užil za bicími. Celkově vzato, Circle II Circle jsou natolik dobří, že jsem si jejich koncert užil. Ale v tom pomyslném „přáteláku“ s Jon Oliva´s Pain, kteří Prahu dobývali o tři týdny dřív, jsou Stevensovci nyní o pár koňských délek pozadu.
Playlist: Consequence Of Power, Symptoms Of Fate, Take Back Yesterday, Out Of Nowhere, Revelations, Soul Breaker, Blood Of An Angel, Anathema, Episodes Of mania, So Many Reasons, Conversation Peace, Tauting Cobras, Edge Of Thorns, Strangehold
P.S. K mínusovým bodům přispěl tentokrát i zvuk, který mi – tak jako poslední dobou na Chmelnici tradičně – až tak úplně nevoněl. Proti jeho čistotě bych vůbec nic nenamítal, pro takhle říznou muziku byl i víc než dostatečně průrazný, ovšem kdyby mistr zvuku malinko ubral na intenzitě, vůbec bych se nezlobil (sakra, to zní, jako bych byl zralý na důchod… ;-) ). No a zabrečet tentokrát musím i nad vlastním hrobem – u Steel Engraved přišla klinická smrt foťáku, který, krátce poté, co se mi podařilo jakž takž ho oživit, následoval i diktafon, takže z koncertního osvěžování paměti zbyly jen útržky a plánované povídání se Zackem už nebylo kam zaznamenávat. Holt ne každý den je posvícení…
|
