Divnější kapelu abyste pohledali. Hammers of Misfortune nám ze San Francisca přinášejí hudbu, která se dnes už tak moc nevidí a které je kolonka „progressivní metal“ opravdu malá. Ono to vlastně má se standardními atributy tohoto žánru společného jen málo… mnohem víc inspirace si pánové a dámy berou v sedmdesátých letech a celé to koření opravdu pořádnou dávkou psychedelie. A jsou díky tomu naprosto brilantní! V jejich diskografii není jediné špatné album a dvě z nich jsou dokonalými perlami. „The August Engine“ z roku 2003 a „The Locust Years“ z roku 2006 jsou desky, které by si za žádnou cenu neměl nechat ujít žádný milovník hudebních experimentů.

Dvě výše zmíněné desky jsou opravdovým hudebním zážitkem. Obzvlášť ta novější, která mě k hudbě těchto Američanů přivedla, je fascinující výpravou mezi hudebními kličkami, napjatou atmosférou, strojovými rytmy a opravdu, ale opravdu psychedelickými vokály, na které hlavní pěvec Joe Hutton není sám, protože mu s nimi pomáhá prakticky celý zbytek kapely. Novinka „17th Street“ je ve srovnání s vrcholnými díly kapely rozhodně o něco slabší. Určitě se projevilo, že od poslední desky došlo ke změně sestavy, která je už delší dobu poněkud nestabilní. Posíleni o nového basáka a novou kytaristku (která navíc společně se Sigrid Sheie obstarává podmanivé ženské vokály) Hammers of Misfortune opět vydali album, které se nedá označit jinak, než slovy pozoruhodné, prapodivné, bizarní.

Nechybí nic z výše zmíněných typických prvků. Můžeme slyšet vlivy kapel jako Meat Loaf, Rush, The Doors nebo Yes, samozřejmě obohacené trochu tvrdším přístupem k věci. I když i tady najdeme chytlavější věci (v rámci možností, žádné stadionové hity vážně nečekejte), skladby „The Day the City Died“ nebo „17th Street“ se ovšem nedostávají na úroveň nejlepších veleděl z předchozích desek. Nejblíž tomuto označení je asi pomalá „Summer Tears“ s úchvatnou atmosférou a krásnou kombinací ženských a mužských vokálů.

Jak jsem řekla už na začátku, tahle kapela je hodně divná. Brilantně šílená! Úchvatně bizarní! „17th Street“ sice není nejsilnější věcí v jejich diskografii (proto pro neznalé doporučuji začít něčím starším), přesto má album neskutečné kouzlo a je velmi originálním kouskem, určeným pro soustředěné, trpělivé a vnímavé ucho. Hammers of Misfortune nikdy nebudou kapelou pro masy, už jen proto, že si dokážu představit, že na některé posluchače toho bude v tomto případě už trochu moc. Pokud se ale experimentů nebojíte a pídíte se po něčem novém a neoposlouchaném, s chutí do toho! Tahle kapela vám má hodně co nabídnout!

www.hammersofmisfortune.com

HAMMERS OF MISFORTUNE – 17th Street

Seznam skladeb:
1. 317
2. 17th Street
3. The Grain
4. Staring (The 31st Floor)
5. The Day the City Died
6. Romance Valley
7. Summer Tears
8. Grey Wednesday
9. Going Somewhere

Sestava:
Joe Hutton – zpěv
John Cobbett – kytary, zpěv
Leila Abdul-Rauf – kytary, zpěv
Sigrid Sheie – klávesy, zpěv
Max Barnett – basa
Chewy Marzolo – bicí

Rok vydání: 2011
Čas: 49:50
Vydavatelství: Metal Blade Records
Země: USA

Diskografie:
2001 – The Bastard
2003 – The August Engine
2006 – The Locust Years
2008 – Fields/Church of Broken Glass
2011 – 17th Street