Nikdo mi nevymluví, že Steve Blaze nemá doma na zahradě voliéru, do které, kdykoliv ho opustí některý ze zpěváků, sáhne a pohotově vytáhne dalšího, co má hlasivky vyladěné přesně na principálovy nápady a dokonale zapadá do melancholicky kousavého hard rockového obrazu, jenž Lillian Axe po své reinkarnaci systematicky kultivují. Poté, co kapela vyladila vzájemnou chemii s pěvcem Derrickem LeFevrem a vypustila na trh jedno ze svých nejlepších alb (s geniálním titulním songem) „Sad Day On Planet Earth“, Derrick pláchnul a nahradil jen bývalý křikoun Metal Church Ronny Munroe. Ten se však stačil ve zkušebně sotva ohřát a přišla další změna. K mikrofonu se postavil Brian Jones (Guns of Addiction, Full Moon Circus) a o síle tohoto spojení vypovídá aktuální album „XI: Days Before Tomorrow“ – pokud jsem si totiž při EP „Deep Red Shadows“ nebyl jist, zda poslední řadovka nebyla sice famózním, ale ojedinělým záchvěvem skvělé formy, pádnější odpověď mi Blazeovci dát nemohli.
S hlubokou poklonou všem zúčastněným hlásím, že hlavní zásluhu na tom má právě duo Blaze – Jones. Je pravda, že dáte-li si tu práci a budete si užívat veškeré detaily na pozadí, určitě si vychutnáte neposednou kytaru, decentní náznaky sborových zpěvů, hodně šťavnaté křížení vokálů i šlapající rytmiku. Nahrávce však jednoznačně dominuje skvělá sólová kytara a velice variabilní a přitom až neuvěřitelně emotivní a někdy až křišťálově křehký zpěv. A pochopitelně, Blazeův nezaměnitelný rukopis, který je zárukou toho, že si dosyta poteskníte, uvolníte se při odlehčených melodiích i dostanete příležitost si vydatně zadivočit (a tentokrát vás přes noc šmrcne i závan nevázané – i když značně špinavější -minulosti). A jak jinak - i když se Stevu Blazeovi podařilo dát do kupy kvalitativně snad nejvyrovnanější kolekci za celou kariéru, nad tím vším ční HIT.
V tomto případě „Death Comes Tomorrow“. Typická melancholie, ležérně houpavý hard rock, erupce emocí hladivého vokálu, naléhavá kytara i decentní klapky dokonale reprezentují osobitost Lillian Axe.
Ovšem taková poetická „Bow Your Head“, koketující s jemností (byť v zelektrizované podobě) Extrémních kolegů a jejich „More Than Words“, kříženec nadýchané pompéznosti s dospělým hardrockem v „My Apologize“, jedovatě útočná „Take The Bullet“ či pistolníky z L.A. načichlá nářezovka „Caged In“ na výše uvedenou kategorii mohou s úspěchem kandidovat také.
Na „XI: Days Before Tomorrow“ není zbytečná jediná nota. Nikde nic nevyčnívá, nic nepřečuhuje (troufnu si tvrdit, že ani nechybí) a přes to, že je deska náladově velmi rozmanitá, je naprosto kompaktní, nechybí tradiční důstojné dojáky ani svěží vypalovačky, nechybí hudební mistrovství (žeru ty kytarové exhibice). Jednoduše řečeno, Lillian Axe jsou znovu v životní formě a svůj „life in a human zoo“ si maximálně užívají!!
|
