Harlej měli rozhodně co vylepšovat. S předchozí deskou „Máme vlka“ nakrkli nejednoho příznivce. Ne že by, jak to třeba bylo zvykem v devadesátých letech, měnili styl, ale kolekce byla tak kompozičně chudičká, až běda. Klasických harlejovských sypaček obsahovala málo, humor jako kdyby pětici došel. Možná proto není náhoda, že novinka „Teleskopický tele“ vychází tak brzy a s ním se kapela pokouší o reparát. Povedl se?
Po několika nechutnostech s jistým členem kapely jsem tuhle recenzi ani psát nechtěl. Ovšem tyhle stránky by měly reflektovat počínání na hudební scéně, tak proč se do toho nepustit? Je mi jedno, jestli zase budou padat slova o recenzi na zakázku a jestli moje jméno bude znít z pódií českých festivalů s některým z hanlivých přívlastků. Tohle je mi upřímně fuk. Nový Harlej jsem si poslechl a cítím potřebu tu recenzi prostě napsat.
Třeba jen z toho důvodu, že alespoň částečně se ta opravná zkouška po „Máme vlka“ povedla. Bylo by sice pošetilé tvrdit, že „Teleskopický tele“ je jedna z nejlepších desek Harleje. To rozhodně není. Ale, jak tomu bylo u předchůdce, ani není nejhorší. Už jen proto, že album startuje skutečně výtečná „Tak vzpomínej“, což je klasická harlejovská vypalovačka s vcelku vtipným textem. Taková, která na posledním albu chyběla. A je jich tu zaplaťpánbůh víc. Už i druhá „Kolo štěstí“ má docela tah na bránu, i když kvality první skladby nedosahuje. Potenciál má i titulní „Teleskopický tele“, které řeže ostré riffy a refrén, i když už je na hraně klasické tancovačky z Horní Dolní, má stále svou sílu. Dobře vyšla i „Českej debil“ a s pár výhradami k refrénu i „Vlk samotář“
Jasně, tancovačky. Už minule jsem psal o tom, že se Harlej sune tímto směrem. A za tím si stojím. Poslechněte si třeba „Baladu o platonické lásce“, což je sice výborně zahraná punkovka, ovšem zase s refrénem, který může znít z každého parketu na českém venkově. Zajímavě začíná i „Možná, že už se krátí čas“, ale přesně tady v té skladbě je vidět, jak kapele uškodil odchod kytaristy Martina Voláka, protože přesně sem by se hodily všechny jeho samply, zvuky, krabičky, fidlátka, pičikáta… Jeho nástupce Milan Hoffmann podle mě nepřináší v těchto chvílích Harleji žádný přínos. Uvidíme do budoucna.
Takže verdikt. „Teleskopický tele“ je rozhodně lepší než „Máme vlka“. Kvality raných alb ale ještě nedosahuje, přestože z Hrbáčkovy éry patří k tomu lepšímu, co kapela vyprodukovala. Stále je to ještě takové pořád napůl…
|
