Třetí album prý bývá pro kapelu rozhodující…, kdyby tomu tak bylo, měli by španělští Diabulus In Musica nejspíš vyhráno. Jejich letošní novinka “Argia” se totiž mimořádně vydařila. Možná i proto, že při jejím vzniku musela kapela překonávat nečekané problémy, Nejen o nich, ale třeba i tom, jaké má tohle album terapeutické účinky se rozpovídala velice racionálně a skromně uvažující frontmanka kapely Zuberoa Aznárez.
Diabulus In Musica vydali svoje třetí album, dle mého názoru z vaší diskografie to nejsilnější. Přesto jeho zrod asi nebyl nejjednodušší, protože vyjma tebe a Gorka Elsy jej kapela nahrávala v nové sestavě. Co se tedy po vydání desky The Wanderer v Diabulus In Musica stalo, jak obtížné bylo hledání nových spoluhráčů a měl tenhle proces nějaký vliv (zpoždění, předělávání, …)na vznik alba?
Díky za pochvalu! Bylo to velice intenzivní období. Po vydání “The Wanderer” jsme pracovali na soundtracku pro knihu Baskické mytologie (Itzalen Sua) a hráli jsme pár koncertů pro prezentaci tohoto projektu. Hned poté naši bývalí spoluhráči odešli z kapely a poté, kdy jsme se rozhodli, že budeme pokračovat s Diabulus In Musica dál, jsem začala psát písně pro nové album a zároveň jsme začali zkoušet nové členy kvůli koncertům, které jsme v té době měli domluvené, takže žádná pauza u nás nenastala. Nebylo to jednoduché období, ale nedošlo k žádnému zpoždění. Najít nové členy netrvalo dlouho, protože jsme věděli, po kom sáhnout, s klukama jsme se znali už několik let. Takže jsme se v té době s Gorkou mohli zaměřit na aranžování nových věcí a všechno to proběhlo celkem rychle.
Který okamžik z vaší historie je pro tebe ten nejdůležitější?
Zažili jsme mnho skvělých okamžiků, takže první společné úspěchy jako náš první concert v zahraničí, první kontrakt s labelem…
Co myslíš, že je nejsilnější stránkou vaší hudby a jak jste spokojeni s tím, jak kritika hodnotí „Argia“ a jak jste s deskou spokojeni vy sami?
Jsme velice šťastní a spokojeni s naší prací a stejně tak s reakcemi, recenze jsou víc než skvělé, takže to nás ubezpečilo, že jsme při nahrávání postupovali správně. Musím se přiznat, že jsme se cítili na začátku troche nejistě, protože jsme pochybovali o tom, že se nám může podařit překonat The Wanderer”, obzvlášť, když jsme na to zbyli s Gorkou sami. Ale když jsme začali psát nové skladby, tak jsme si zvedli sebevědomí, protože se první reakce od kolegů byly velice pozitivní. Mám “Argia” velice ráda, vnímám tuhle desku jako něco velice osobního, to album je přesně takové, jako jsem ho chtěla mít.
Často je užíváno klišé, že třetí album je pro kapelu velice důležité, ne-li rozhodující. Souhlasíš s tímhle tvrzením a jakou podle dosavadních ohlasů tedy vidíš budoucnost Diabulus In Musica?
“Argia” je naše nejúspěšnější album, nejen co se kritiky týká, ale stejně tak i z našeho pohledu. Je vyzrálejší, osobnější a velice pestré. Zpětná vazba byla úžasná, ale nemohu mluvit o budoucnosti, bohužel, žijeme ve velice těžké době pro hudební průmysl, právě zjišťujeme, jak je například obtížné vyrazit na turné představit novou desku. Člověk nikdy neví, ale udělat úspěch je dneska otázka peněz. Když nemáš dostatek peněz, tak je všechno velice obtížné. Je to bohužel smutné, ale je to Pravda, přáli bysme si, aby vše bylo hlavně o kvalitě, úsilí, podpoře fanoušků, o tom, tom, že uděláš dobrou práci a máš na ní dobrou odezvu…, proto jsme velice poctěni, že tohle všechno máme! Ale jsme realisté, uvědomujeme si, že to je tak, jak to je, bohužel, je to jen romantická představa, v tomhle “byznysu” působí i jiné skryté zájmy, které nejsme schopní ovlivnit.
Můžeš tedy představit vaše nové album, jeho příběh a hudbu? Kterou skladbu bys doporučil jako nejlepšího reprezentanta pro posluchače?
Všechna témata pocházejí z osobních zkušeností a pocitů. Některé reflektují naší novou situaci v kapele, jiné jsou kritičtější, ty zbývající jsou mnohem více introspektivní a týkají se mých duchovních přesvědčení. Hudebně je album velice bohaté, čerpá z vícero směrů, myšlenek a zdrojů, a spojuje vše v jeden kompaktní celek, odráží mnoho pocitů. Tohle album se zrodilo z potřeby dostat ze sebe všechno, co jsem měla uvnitř sebe. Vždycky říkám, že „Argia“ funguje jako moje terapie. Takže nemůžu označit jedinou skladbu, každá z nich měla terapeutický efekt a jejich výběr hrozně záleží na aktuální náladě. Kromě toho je na desce mnoho různých stylů, od akustických zvuků, přes atmosférické pasáže, k death metalu či bombastickým pasážím. I to je důvod, proč není možné doporučit jednu skladbu, vždycky bude záležet na osobním vkusu posluchače.
Poprvé jste na desce využili váš rodný jazyk. Čím pro Tebe byl tenhle okamžik a skladba „Furta de Libertad“speciální, a myslíš, že se v budoucnu budete ke španělštině vracet? A je nějaká šance, že tuhle skladbu někdy živě představíte v „originále“, tedy společně s Ailyn?
Pravděpodobně ano! Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát ve španělštině. Všechno to začalo s melodií, která mě napadla, měla takovou „španělskou příchuť“, a tak jsem si řekla, že by mohlo být zajímavé napsat k ní text ve španělštině. Řada latinskoamerických i španělských fanoušků nás o podobný krok žádala a když byla hotová hudba k téhle písni, tak jsem už věděla, že španělština bude to pravé. Píseň vypráví o současné situaci ve Španělsku, je věnována všem obětem politické a ekonomické krizi, stejně jako současné krizi hodnot v mojí zemi. Bylo to poprvé, kdy jsme dělali píseň ve španělštině, takže to bylo docela obtížné, ale myslím, že to dopadlo dobře.
Jak moc důležité jsou pro vás obálky alb, co má symbolizovat ta aktuální? A co název desky, pokud vím, měl by pocházet z baskičtiny, symbolizuje pro Tebe něco speciálního?
„Argia“ znamená v baskičtině „světlo“ nebo „jasno“. Tenhle titul odráží to, jak se nyní cítíme. Po odchodu bývalých spoluhráčů jsme Gorka a já museli začínat znovu od nuly. Na začátku to bylo velice těžké, ale oba jsme dokázali psát nové skladby, dokázali jsme najít nové spoluhráče a odehrát pár koncertů. Na druhou stranu, jsem v této situaci mohla zároveň experimentovat, zajímat se o lidské chování, pokusit se lépe pochpit ostatní i sebe samotnou. To je v podstatě to, co tenhle název odráží. Obálka skvěle reprezentuje náš příběh, naše „vzkříšení“ po potopě. Obálku měl na starosti Stefan Heileman, je to skvělý umělec, který dokáže skvěle zachytit podstatu každé kapely i téma desky.
Jaké propagační akce aktuálně děláte pro tuhle desku?
Veškeré promo aktivity má na starosti label, se kterým máme smlouvu na distribuci alba i jeho propagaci. Co se nás týká, tak se snažíme seč nám síly stačí, abychom získali více pozornosti.
Jak sis užila nahrávání klipu k „Inner Force“, považuješ videoklip za nezbytnost při vydání desky?
Myslím si, že je to důležité, je to způsob, jak oslovit více lidí a šířit naší hudbu snadněji. Natáčení klipu bylo zábavné a tvrdé! Zjistili jsme, že bunkr, ve kterém se natáčelo, byl oblíbeným útočištěm ovcí a koní, kteří zde žijí v horách, takže jsme se museli vypořádat s poměrně velkým množstvím toho, co tam po sobě zanechali! Problémy jsme měli i na pláži, kde jsme museli čekat několik hodin na odliv, protože v době, kdy jsme tam přijeli, tam žádná „pláž“ nebyla. Když jsme šli dolů (a bylo to kolem 600 schodů) a začali jsme natáčet, spustil se déšť, takže jsme popadli veškerá fidlátka a hurá zase po schodech nahoru. No a pak zase zpátky, dřív než se setmí…
Prozraď mi něco o sobě. Které kapely byly podstatné pro Tvůj hudební vývoj, pro Tvoje rozhodnutí věnovat se muzice? Co posloucháš v současné době?
No, co si pamatuju, tak jsem byla odjakživa muzikant. Nebylo to žádné rozhodnutí, hudba byla vždycky mojí součástí. Stejně tak to mám zpěvem, co si pamatuju, tak jsem vždycky zpívala. Moje máma mi vykládala, že jsem „zpívala“ ještě dřív, než jsem začala mluvit! Řekla bych, že tím prvním a nejdůležitějším, kdo mě ovlivnil, byla moje máma, která hraje na piáno a je dirigentkou dětského pěveckého sboru, takže ještě v době, kdy jsem byla v bříšku, jsem poslouchala hudbu. Se svým hudebním vzděláním jsem začala v osmi letech a do první „rockové“ kapely jsem přišla, když mi bylo osmnáct. Poslouchám spoustu různých věcí, klasickou hudbu, folk, world music a éterická hudba patří mezi moje favority.
Jaký máš nejsilnější zážitek s hudbou?
To nejde říct, prožila jsem s hudbou mnoho důležitých okamžiků. Můj život je vlastně takový soundtrack!
Kolik času a energie investuješ do Diabulus In Musica, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Diabulus In Musica zabírají většinu mého volného času a ještě víc mojí energie. Není to jen o psaní nebo o hraní (kéž by to všechno bylo jen o tom!). Existuje spousta dalších věcí, co musíte udělat a v našem případě není nikdo jiný, kdo by to udělal za nás, takže někdy je to opravdu těžké a vyčerpávající. Reakce našich fanoušků jsou pro nás strašně důležité, a kvůli nim to úsilí stojí za to. Přesto je na téhle cestě strašná spousta překážek a musím přiznat, že už jsme i uvažovali o tom, že to vzdáme. Musíš ustavičně bojovat a to člověka prostě unaví. Nemám moc volného času, ale když potřebuji vypnout, tak mým největším koníčkem je příroda – hodiny vydržím chodit po horách, to mě baví nejvíc. Upřímně, dokážu si užít všechny aspekty mého každodenního života – ráda čtu, chodím do kina, zahradničím, vařím, setkávám se na hostinách s přáteli a rodinou, s mými psy…
Jaké jsou nejbližší plány kapely, co od vás můžeme čekat v dohledné době?
Brzy zahájíme přípravu pro podzimní vystoupení a pro akustický set na jednom z nadcházejících koncertů.
Kdy se Diabulus In Musica představí v České republice, máte v plánu se k nám podívat?
Byli bychom moc rádi! Už hledáme nějaké termíny, ale jak jsem již řekla, není to snadné. Samozřejmě, kdy se přijde nějaká zajímavá šance, nebudeme váhat!
A moje tradiční otázka závěr – je nějaká otázka, na kterou se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty by sis na ní přála odpovědět? ;-)
Tak teď jsi mě dostal! Řekla bych, že vše už bylo řečeno. Občas se mě ptají na strašně divné věci.. :D
|
