19.02.2020
JUDAS PRIEST
Na scénu se vrací bývalý dlouholetý kytarista této ..více

19.02.2020
BRING ME THE HORIZON
Britové, kteří prošli cestu od původního deathcoru až ..více

19.02.2020
RATT
Personální trable v americké hairmetalové legendě ..více

19.02.2020
STITCHED UP HEART
Alternativně metalová parta z Los Angeles přijde 13. ..více

19.02.2020
THE WILD!
Hardrockeři z Kanady po albu "Wild At Heart" z roku 2017 ..více

19.02.2020
SONIC DIVIDE
Australané vyznávající melodický hard rock se vrátili ..více






BRITISH LION - The Burning
Já se vrátím k tomu Blazeovi. Diskuse o tom, ž ..

BRITISH LION - The Burning
Ja vzdycky u zvuku Maiden videl problem ten, ze ky ..

BRITISH LION - The Burning
Desky dělané Martinem Birchem byly všechny vyni ..

BRITISH LION - The Burning
Teprve od Brave New World? Zvuk Maidenů byl vždy ..

BRITISH LION - The Burning
Ja taky nerikam, ze by to s Blazem bylo lepsi. to ..

BRITISH LION - The Burning
Na nové desce mě ten zpěv prostě nevadí. Jak ..

BRITISH LION - The Burning
Skalni fanousek povytahne oboci a zacne lomit ruka ..

BRITISH LION - The Burning
Chtěl jsem napsat nesouhlasící komentář k Pep ..

DAWN OF SOLACE - Waves
Adrian: Jo, souhlasím, dobrý postřeh. ..

Aleš BRICHTA (ALEŠ BRICHTA PROJECT) - Voda teče v Labi a ve Vltavě
Problém je, že Brichta je člověk, který neum ..




Za poslední měsíc:
DEBUSTROL - Vyhlazení
1616x

DEBUSTROL - Pád do hrobu mrtvol
1592x

LIMETALL - Znamení
1226x

DEBUSTROL - Apokalismus
1199x

Jiří `Big Boss` VALTER - Národ Kärgeräs ještě neřekl poslední slovo
1076x

DEBUSTROL - Steak
921x



07.03.2020
POWER 5 - heavy/power metal, Bad Jokers Cream - hair metal..
ZLÍN, Bamboo club, Nad Stráněmi 4512, Zlín, začátek od:20:30, vstupné: 110.-

13.03.2020
DEAD DANIELS (Praha), ERAR EŠUS (Ostrava)..
RC KAIN, Praha, začátek od:20:00, vstupné: 150 Kč

14.03.2020
POPPY SEED GRINDER - deathmetal / HC Praha (poslední koncert s frontmanem Eddie..
Praha - Modrá Vopice, začátek od:18:00, vstupné:



článků celkem: 7458
recenzí: 6117
reportů: 571
rozhovorů: 388













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Adriana PÍTROVÁ (SELF-DEFENCE) - Naplňuje a obohacuje mě ta energie lidí, která se vrací zpět na pódium

S oblibou o sobě prohlašuju, že zpívám pouze v sebeobraně a díky tomu se mi během té hromady let, co jsem schopen vyluzovat zvuky, nic vážného nestalo. I proto je mi už ze samotné podstaty sympatická pražská kapela Self-Defence, jejíž zpěvačka Adriana Pítrová to však má se svým hlasovým ústrojím zařízené zjevně úplně jinak. To můžete posoudit na letošním debutovém albu kapely “Volnej pád”, nebo i v RockOpeře Praha, kde je Adriana také ke slyšení, k poslechu nechť vás nalákají i následující řádky.

Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Self-Defence blíž představila, kdo kapelu v současné době tvoří a který moment z vaší historie považuješ za nejdůležitější?
Ahoj, my jsme pražská kapela hrající takový crossover - nu-metal s ženským vokálem. V naší muzice je převážně čistý zpěv, občas se ale objeví i growl či scream. Kapelu v současné době tvoří pět členů a to zpěvačka Adriana (já), kytaristi Honza a Michal, baskytarista Petr a bubeník Vlasta. Historie kapely je poměrně rozsáhlá a zásadních momentů bylo určitě hodně, kapela se neustále měnila vlivem všech členů, kteří kapelou prošli. Co si budeme povídat, vždy je v kapele zásadní změna v postu zpěváka či zpěvačky a tak to asi bylo i u nás. Kdo pamatuje SELF-DEFENCE beze mne, tak mi dá asi za pravdu. Změnil se komplet starý repertoár za nový tím, že jsem přepsala texty do češtiny a změnila melodie zpěvu. Další zásadní moment byl natočení videoklipu a debutového alba, ale i další změny v sestavě, které se udály za poslední rok.

Docela mě překvapila informace, že Self-Defence letos slaví desetiletku, přece jen do tvého příchodu nebylo o vaší kapele příliš slyšet. Jak vy vlastně vnímáte svojí historii, bude nějaké oslava narozenin nebo ten letopočet samotného založení kapely není nijak významnou položkou ve vašem kalendáři?
To mě docela taky překvapilo, jinak děkuji za upozornění (smích). My naší historii až tak moc neřešíme, samozřejmě že netajíme, že by kapela fungovala už 10 let, ale není to pro nás až tak důležité. Spíš se soustředíme na jiné věci, které máme v plánu a oslavy si necháme, až se nám to povede. Kdo ví, třeba ještě něco vymyslíme a dodatečně uspořádáme (smích).

Self-Defence zdaleka nejsou první kapelu, ve které působíš, co tě přesvědčilo o tom, že zrovna s touhle partou bude stát za to dát se dohromady?
Když pominu to, že se mi ta muzika líbila, tak sama nevím, proč nebo co mě přesvědčilo to s kapelou zkusit. Do teď si pamatuju můj první rozhovor po telefonu s kapelníkem Honzou, kdy jsme se domlouvali na první zkoušku. Kluci tehdy chtěli spíš zpěváka, i tak to nějak klaplo. Mě s nimi bylo dobře a to bylo asi pro mě to zásadní. V SD jsem dostala svobodu ve zpěvu, což jsem asi potřebovala, protože já zpívám docela feelingově a kolikrát je to jinak, než by mělo být (smích).

Nedávno jste vydali svoje debutové album „Volnej pád“. Můžeš desku blíž představit, jaké na ní zatím máte ohlasy, jak ty sama jí vnímáš? Čím bys nalákala na „Volnej pád“ někoho, kdo o vaší kapele dosud neslyšel? Co řekneš k jednotlivým skladbám, kterou bys označila za svého koncertního favorita?
„Volnej pád“ je rocková deska plná našich vybraných písní. Jsme na ni náležitě hrdí. Desku bych charakterizovala jako mix melodické rockové hudby, která se srazila s trochou hardcoru. Ohlasy lidí jsou zatím pozitivní a to i u lidí, kteří rock a metal moc neposlouchají. Mezi největší koncertní věci patří titulní „Volný pád“, ale máme tam i několik skrytých hitů, které naživo fungují, jako jsou „Ztraceni“ a „Osudová“. Součástí je i naše nejtvrdší skladba „Black Dog“, při které si užijete pořádnej harcorovej nátěr. Na desce najdete i klidnou stránku SD ve skladbě „Sníh“, ke které je natočen i videoklip. Ten tu taky fanoušci najdou, a moje srdcovka je „Jediné přání“. Vlastně všechny ty skladby jsou nahrané hlavně pro fanoušky, kteří to nejlépe posoudí na koncertě. Ještě bych chtěla nalákat na booklet alba, který jsem dělala já za pomoci výtvarnice Michaely Fišerové, která mi pomohla to dotáhnout, když mi před vydáním vyhořel disk a já musela celej obal dělat znova. Booklet je kreslený a ke každé skladbě je text s ilustrací daného tématu.

A co plány na případné pokračování? Je na to ještě brzy nebo už se vám nějaké plány a představy honí hlavou?
Brzy to není, už jsme začali natáčet nový materiál a tentokrát jsme to vzali trošku z jiného konce. Můžu zatím prozradit, že připravujeme singl „V očích hřích“. Nemůžu říct, kdy to bude, protože si na to dáváme opravdu čas, aby to bylo podle našich představ. Dál plánujeme ještě několik dalších věcí, ale to si zatím necháme pro sebe, vše určitě zveřejníme na našich profilech a webu.

Album je kompletně nazpívané v češtině, řešili jste někdy v kapele otázku, jestli čeština nebo angličtina? Jak moc řešíš texty, považuješ je za důležitou součást vaší tvorby? A která témata jsou pro tebe zajímavá?
Přiznám se, že téma čeština nebo angličtina už u nás několikrát proběhlo. Nemám problém zpívat anglicky, ale v případě SD se budeme držet spíš češtiny. Texty jsou důležitá součást, zvlášť, když je to v mateřském jazyce, přece jen angličtinou se dá ledasco schovat. Já texty píšu, ale momentálně jsem tak trošku textově vyprahlá, proto to nechávám poslední dobou na někom jiném a musím říct, že mi to přijde i lepší, když text píše člověk, který vás zná a zároveň má na vás pohled z té druhé stránky. Taky jsem zjistila, že je asi lepší, když text pro zpěvačku píše žena, a toho se teď ujala naše managerka Eva Petrášková, která mi přepsala náš další singl „V očích hřích“. Témata pro mě nejsou podstatná, záleží, co mě v dané chvíli osloví.

Jak to bude s koncertním představením vaší desky, kde vás bude možné vidět? Chystáte nějakou souvislejší promo šňůru k desce?
Nechystáme nic takového, spíš se teď chceme vrhnout na další práci a nový materiál, pár koncertů odehrajeme, ale spíš se soustředíme na příští festivalovou sezónu, kdy už chceme mít venku další singl.

Jak v Self-Defence probíhá tvůrčí proces, je to záležitost jednotlivců nebo je vaše album z hlediska tvorby muziky kolektivní dílo?
Tohle by byla otázka spíš pro naše kytaristy, já v tomhle až tak moc nefunguju. Kluci zkoušej často beze mne a něco vytvoří, já se k tomu pak vyjádřím tím, že tam vymyslím zpěv. Je pravda, že zrovna u skladby „Volnej pád“ to bylo obráceně, tam jsem přinesla zpěv z jednoho předešlého projektu a kluci na to udělali muziku. Řekla bych, že je to převážně kolektivní záležitost.

Řada muzikantů se zmiňuje o tom, že v procesu nahrávání slyší desku tak často, že už pak nemají chuť si jí doma pustit. Jak to máš ty, posloucháš „Volnej pád“ doma? A po čem jiném případně ráda sáhneš?
Vždy, když něco nahraju, tak to poslouchám stále dokola, abych odhalila chyby, pak jsem naštvaná a nastane fáze, že už to nechci slyšet a nepustím si to vůbec, to spíš šáhnu po nějaké jiné muzice a budeš se divit, málokdy to je metal nebo rock. Na konzervatoři mě naučili poslouchat spoustu jiných stylů a jsem za to vděčná, protože předtím jsem opravdu měla jen tu malou škatulku s metalem.

Jak ses vlastně dostala k tvrdší muzice? Z Tvých předešlých působišť je zřejmé, že máš poměrně široký stylový záběr. Jak Ty sama vnímáš hudební škatulkování, je pro Tebe podstatné pro výběr toho, do čeho se pustíš nebo je pro tebe podstatnější samotná hudba než styl a jsi ochotná a schopná zkusit cokoliv?
Cokoliv bych asi nezkusila, například country a dechovku to asi opravdu ne. Já jsem měla vždy ráda tvrdší muziku a mám ráda hudbu jako takovou, od klasiky přes dobrej pop, jazz až k tomu metalu, ve škole jsem si vyzkoušela, jaké je to zpívat s orchestrem veškeré tyto žánry a každou písničku jsem se musela učit jinak, super zkušenost. Tak bych to uzavřela tak, že je mi nějaké škatulkování úplně fuk. Ještě dodám, že jsem vyrostla na Doro Pesch (smích).

Festivalová sezóna pomalu končí, potkala jsi během ní něco, co Tě oslovilo, zaujalo? A co je tobě, ať už jako zpěvačce nebo jako případnému posluchači, bližší, velké festivaly nebo radši komornější kluby?
Tím, že jsme těsně před začátkem sezóny vydávali desku, tak jsme moc těch festivalů letos neodehráli, a o to víc se těšíme na příští sezónu, kde už se nám rýsují pěkné akce. Jako zpěvačka mám ráda určitě festivaly, kde je super, že člověk potká muzikanty, které za celej rok neviděl a ta atmosféra je jiná než v kubu, tím ale nechci říct, že nemám ráda hraní v klubech, to má zas úplně jinou atmosféru. Jako posluchač mám raději koncerty v klubech, ale já už moc nikam nechodím, jsem ráda, když mám volnej večer pro své blízké, přece jen už to není jako ve dvaceti (smích).

Jsi členkou i RockOpery Praha, Jedna možná trochu nefér otázka – kdyby došlo k tomu, že by sis musela zvolit jen jedno z těchto působišť, které by dostalo přednost a proč?
To není nefér, ale hnusná otázka (smích). No asi bych si vybrala divadlo, to je o kousek větší láska, než kapela. V kapele zpívám sama za sebe a v divadle je to o to krásnější, že člověk se může stát někým úplně jiným, zpívat krásné písně a předávat to lidem dál. Nicméně budu se snažit, abych si nemusela takhle vybírat a když pověsím jedno či druhé na hřebík, tak to bude jen, protože to budu tak chtít.

Na stránkách Self-Defence máš uvedené motto, které říká, že Tvoje práce Tě ničí, ale život bez ní Tě zabíjí. Takže co je na tomhle sebezničujícím procesu pro Tebe to nejtěžší a naopak, co Tě ve tvé práci nejvíc obohacuje a naplňuje?
Každá práce přece člověka ničí a zároveň obohacuje, ať už je to jakákoliv práce. Je to hlavně myšleno jako metafora. Můj sebezničující proces je spíš v tom, že kolikrát zápasím sama ze sebou a člověk musí kolikrát hodně obětovat, ale ve výsledku to stojí za to. Naplňuje a obohacuje mě ta energie lidí, která se vrací zpět na pódium, ať už koncertní nebo jevištní. Je neskutečně nádhernej pocit, když na konci představení zažijete standing ovation 800 lidí, nebo když dostanete květinu přímo na jevišti. To prostě stojí za trochu ničení (smích).

A teď už zbývá jen závěrečný prostor pro to, co bys ráda řekl, aniž bych se tě na to zeptal.
Já už nic říkat nechci, ale ještě bych ti chtěla poděkovat za tento rozhovor a taky velké díky patří všem fanouškům a přátelům, kteří nám stále posílají hlasy a podporují nás, jak na koncertech tak i na netu. No, a když už máme těch 10 let SELF-DEFENCE tak bych chtěla poděkovat všem, co byli součástí kapely a to jmenovitě Petr Chmelík, Patrik Balonek, Petr Kyjovský, Tomáš Zarybnický, Honza Foltýn, Andrea Maazová , Jakub Forejt, Pavel Šrýtr , Eliška Dušková, František Zeman, Vladimír Lachman. Děkujeme.

Savapip             


www.self-defence.cz

Foto: archiv kapely


Vydáno: 04.10.2015
Přečteno: 1803x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17105 sekund.