Člověk tak přemýšlí, o čem by mohl napsat úvodník a najednou se Phil Anselmo naleje a zahajluje a je to… Okamžitě je na světě téma jako hrom, protože někdejší zpěvák slovutné Pantery spustil lavinovou reakci, kdy mu Scott Ian, Sebastian Bach, Robb Flynn začali horem dolem nadávat a posílat na jeho adresu své fucky. Co naplat, že když milý Filda vystřízlivěl, zjistil, co vyváděl, začal se kajícně omlouvat. Tentokrát to měl skutečně zapotřebí, i když v minulosti udělal plno excesů, tady šel skutečně přes čáru. A omluvy, že řev „white power“ byl mířen na bílé víno, které popíjel, by nemohl vzít jako argument ani ten nejposlednější trouba.

Jistě, hudba byla vždycky politicky orientovaná, ovšem tohle, co ukázal Anselmo do ní skutečně nepatří. Sám tak klesl zase o kousek níž. Dávno to už není ten zuřivý pittbull nadupaný adrenalinem, který v devadesátých letech bouřil se svým „Fucking Hostile“. Už to není ten Pekelný kovboj, jenž udával trendy všem ostatním. Jeho hudba posledních let je čím dál méně nápaditá a jak to vypadá, začíná se on sám propadat do lidského bahna. V tomto případě neplatí to švejkovské „zaplať si pivo a žvaň si, co chceš…“

Pepsi Stone, 2. 2. 2016