Nepřeslechnutelní a nepřehlédnutelní. Brněnští Wolfarian mají na kontě své debutové album, které sklízí velice kladná hodnocení. Průběžně s ním objíždějí Českou republiku a zkuste přehlédnout folkmetalový ansámbl, který čítá osm lidí. A jelikož se Wolfarian zjevně daří i naší Metalparádě, je ten správný čas dozvědět se o téhle kapele něco víc. Za kapelu Wolfarian odpovídali Zdenka Motáčková a Radek Krejčí.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Wolfarian blíž představil, kdo kapelu tvoří?
Jsme osmičlenná symfonic-folk metalová kapela z Brna, která hudbou žije nejen v profesním, ale i v soukromém životě. Wolfarian ve svých písních zobrazují hrdinství, severskou mytologii, dávné bohy a pohanství. Kombinujeme převážně melancholické melodie hrané flétnami, houslemi a orchestrální hudbou.
Jsou to právě tři roky, co Wolfarian odehráli svůj první koncert, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Za nejdůležitější považuji samotné zrození kapely a prvních songů. Na základě toho se začala utvářet vize celého projektu, vztahy v kapele a vlastně byl to okamžik, který je srovnatelný s prvními krůčky dítěte.
V čem vidíš největší rozdíl ve fungování a prezentaci kapely mezi začátkem a současností? Můžeš porovnat atmosféru v kapele v začátcích a nyní?
Největší rozdíl je určitě v postupné „profesionalizaci“, a tento proces je stále spíš v počátečních fázích vývoje. Postupem času se vztahy v kapele přirozeně upevňují. Nejdůležitější je asi fakt, že jsme všichni v kapele pohodoví lidé, co spolu skvěle vycházejí. „Ponorky“ a podobné věci vlastně neznáme. Trávíme spolu spoustu času i mimo zkoušky a koncerty - například na teambuildingových akcích, apod.
Vaše debutové album „Far Away in the North“ vyšlo v loňském roce. Jak bys tomu, kdo tuhle desku nezná, představil její obsah, na co bys z téhle desky posluchače nalákal? Jaký odstup mezi alby považuješ za optimální, máte už nějakou vizi o novém albu?
„Far away in the North“ je dějové album. Nese s sebou příběh vikingských bojovníků a hudebně je to směs metalu, folku a klasické hudby. Některé písně jsou navíc napsány ve starých středověkých tóninách, což není úplně běžné. Na příštím albu bude pravděpodobně více keltských motivů v hudbě i textech, bude snad „tanečnější“ a bude dál rozvíjet úžasné hudební možnosti, vycházející z kombinace metalové hudby s klávesami, houslemi, flétnami a violoncellem.
Jak bys album „Far Away in the North“ zhodnotil s dostatečným časovým odstupem, posloucháš ho doma a jak jsi s ním spokojený? Od vydání o téhle desce již zazněla určitě spousta informací, je ještě něco co jste o téhle desce dosud neprozradili?
To album zkrátka milujeme. Musím přiznat, že se k jeho poslechu pravidelně vracím a pořád mě baví. Podařilo se nám vytvořit něco, na co jsme pyšní už proto, že víme, jak složitě nahrávání probíhalo. Nahrávalo se ve dvou studiích - v Domažlicích a v Brně. A to často po nocích mezi pracovními dny. Dostali jsme ze sebe to nejlepší, snad je to na tom albu znát.
Byla to tvoje první zkušenost ze studiu a co sis z nahrávání odnesl za největší zkušenost pro vaše další fungování?
Pro Wolfarian to byla první zkušenost s nahráváním ve studiu. Odnášíme si spoustu zkušeností. Například to, že některé naše „intelektuálnější“ hudební finesy ve výsledku oceníme jen my a nikdo další. Tedy, že je třeba hudbu dělat posluchačsky vstřícnější, a přesto si ale zachovat svoji tvář. Jinými slovy, některé písně na albu měly mnohem složitější aranže, ale při nahrávání jsme je zjednodušili, a ve výsledku to prospělo.
Vaše texty se točí kolem Vikingů, pohanských božstev, tímto tématem je propojená celá deska. Co tě láká právě na téhle kultuře, na době Vikingů, zajímáš se o ní nějak podrobněji? Nemáte chuť pojmout některou z vašich dalších desek vyloženě koncepčně, propojit ji do jednoho uceleného příběhu?
„Far Away in the North" je koncepční album, které vypráví příběh dvou bratrů s odlišnými charaktery vedoucími spolu spor. Celý příběh je plný emocí, bojů, zklamání, ale i naděje. Neshody vygradují ve vraždu jednoho z bratrů, přičemž smrt neznamená konec, ale nový začátek. Ve Valhalle. Vikingové nás fascinují tím, jakým způsobem dokázali žít a fungovat v drsné době a drsných životních podmínkách. A jejich duchovní pohled na svět je obrovsky inspirativní záležitost. Pohanská božstva ztělesňující základní životní principy a přírodní síly mně osobně hodně zajímají, ale to už je na delší vyprávění.
Nabízí se i otázka, jestli se nemáte chuť pustit i do „domácí“ historie a mytologie? Řešili jste tuhle otázku nebo bylo již od začátku jasné, že se chcete věnovat vikingským tématům?
„Domácí“ mytologií je i ta germánská a keltská, kterou se zabýváme. Že bychom jednou zpracovali i slovanskou mytologii možné je, ale je to hudba budoucnosti. Pohráváme si s myšlenkou, že bychom složili pár skladeb i v jiných jazycích, než je angličtina.
V době, kdy se řada kapel hlásí k teorii, že už nemá potřebu vydávat album v CD-formátu, neb o ně nikdo nestojí, jste vydali desku v digipackovém formátu s hodně působivým a stylově skvělým obalem i obsahem. Jak velký význam má pro tebe grafické a vizuální ztvárnění desky, jsi příznivcem klasických cédéček místo neosobních empétrojek?
CD chápeme jako jednolité umělecké dílo, ke kterému patří tedy nejen hudba, ale i výtvarné zpracování bookletu. Nádherně se to doplňuje. Asi jsme i trochu konzervativní - konkrétně pro mne je mnohem příjemnější a osobnější prohlížet si obrázky a číst texty písní ve fyzickém bookletu, než na obrazovce počítače. Má to zkrátka větší kouzlo.
Sestava Wolfarian je poměrně početná, co podle tebe je tím největším magnetem, který vás k sobě spojuje? Jak v tomhle počtu lidí funguje rozhodovací a tvůrčí proces v kapele, fungujete na základě demokracie nebo máte v kapele „despotu“, který má jasnou vizi a kapelu k ní táhne?
Jak už jsme zmínili, máme velké štěstí, že se v naší kapele sešla super parta lidí. Vycházíme spolu dobře jak v soukromém životě, tak i v tom kapelním a myslím, že to jde poznat i na podiu. A pojí nás samozřejmě také hudba, kterou cítíme podobně. Žádného despotu naštěstí nemáme. Co se týče tvůrčího procesu, tak se v rukou Rádi nebo Kuby zrodí skladba, kterou potom otextujeme a ladíme se všemi nástroji a zpěvy.
Vaše turné k debutovém albu pořád ještě probíhá, jak jste si dosavadní koncerty užili a kterou ze zastávek považuješ za nejvydařenější, kam se Wolfarian budou vracet s největší chutí?
Koncerty jsme si zatím užili fenomenálně. To je vždycky jedna velká extáze – musím říct, že máme taky velké štěstí na publikum, které je naprosto fantastické. Je důležité, aby naši fanoušci věděli, jak jsme rádi, že je máme. Je totiž nepopsatelný pocit, když ze sebe člověk na pódiu dává veškerou energii a publikum mu to vrací zpátky. Fanouškům patří upřímné DÍKY. Rádi jedeme do jakéhokoli města, rádi poznáváme nové fanoušky, nové kluby, kolegy… a jsme z Brna, takže milujeme koncerty v naší domovině a hlavně v klubu Melodka. Tam mají koncerty výjimečně silnou vlčí duši a bývá to hodně, hodně divoké.
Jaké jsou nejbližší plány Wolfarian?
Nejbližší plány jsou stále probíhající turné, které si užíváme plnými doušky, objíždění letních festivalů, další teambuilding, skládání a zkoušení nových songů, zahraniční koncerty, plánování dalších plánů, atd.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se vás na to zeptal.
Děkujeme všem našim vlčím fanouškům za podporu, kterou nám dávají, ať už na koncertech zakoupením našeho CD nebo třeba jen vlídným slovem. Žene nás to dál, lepšit se a růst.
|
