 K téhle nahrávce jsem již od počátku přistupoval trochu nedůvěřivě. Kdysi jsem si v našem musicu pouštěl pár skladeb z jejich třetí desky (Reign In Glory) a nikterak mě neoslnili. Již tehdy jsem věděl, že se o nich mluví jako o „mladých Manowar“. Byl jsem tedy zvědav, co předvedou na své novince Hellforces. Všechno otevírá „true metal“ intro – klišé, no ale dejme tomu – jsou to bojovníci za ten jediný pravý metal, takže jim budiž odpuštěno – nakonec – někdo po Manowar to žezlo převzít musí, že jo…
Intro končí a už to jede jako na běžícím páse. Hellforces – titulní skladba – člověk už ani neví, co k tomu napsat – riffy, které už tu byli snad 1000x, dva kopáky, trilkující kytary, sólo – bez nějakého většího účelu – tohle prostě „true metal“ vyžaduje! Musí to tu být!
Necelých pět minut uplyne a přicházejí další „šlehy“ – nad originalitou názvů už se raději ani nepozastavuji. Dance With The Deamon v pomalejším středním tempu, kde zpěvák na začátku songu nezapomene obligátní „jé jé jééééééé“ – v refrénu samozřejmě přibude nezbytné „óóu óu“ – bože… Hitově začínající Sons Of New Milenium nasazenou laťku nezvedne… Nezvedne ji ani následující Heavy Metal Desire, která je rychlejší, ale to je tak všechno… Naprosto k uzoufání je pak „hymnická“ March Of Victory, za jejíž refrén by se nemusela stydět žádná pořádná bavorská dechová banda – tohle už je fakt folklór – v tuhle chvíli mám chuť plakat – smíchy… Je to možná tvrdé hodnocení, ale tohle je moc i na mě… Za tímhle „monumentem“ následuje skladba Like A Raptor… Ne – ani ta to nespraví. Pokud by vás něco mělo ulovit jako raptor, pak to bude spíš Michal David, než tahle věc. A stejně tak je tomu i u dalších skladeb – naspeedované Guardians Of The Dragon Grail, cajdáku Freedom Heart, šlapavé Fight Forever a střednětempé záležitosti s klávesovým oparem v refrénu Nowhere Man. Korunu všemu nasadí poslední song Metal Law 2006 – v refrénu se (kupodivu) zpívá „we are the metal law“ – upřímně – pokud jsou Majesty „metalovým zákonem“ roku 2006, potom mi je metalové hudby velmi, velmi líto… Kdyby to alespoň kluci z Majesty zabalili do nějakého lepšího zvukového kabátu - tenhle je ale tak neslaný-nemastný, až to bolí. Co říci závěrem? Vím moc dobře, že tahle deska si své posluchače najde. Mnozí ji budou jistojistě nehorázně vychvalovat, mnohým bude trnem v oku a nazvou ji sračkou. A pak tu budou ti, kteří ani nebudou vědět, že nějaké Hellforces od Majesty vyšlo. Mám velkou chuť tuhle recenzi „přetočit“ na začátek a přidat se k posledně jmenovaným…
Původně jsem chtěl dát 4 body, ale nakonec raději jeden přihodím – nechci, aby mi nějaký „true-warrior“ na ulici useknul hlavu mečem za to, že jsem jeho miláčky obodoval do podprůměru… Metalu zdar.
|
