Posluchač, chtiv nových hudebních a melodických zážitků, občas brouzdne na Youtube, doufaje, že narazí na něco, co jeho sluchovody ještě neprolétlo a zároveň se bude jednat o dostatečně kvalitní materiál. V tomto hraje nejzásadnější roli produkce – komu by se dneska chtělo poslouchat kapelu, která si tento (bohužel) již nejdůležitější fakt neuvědomila, a vstříc zmlsaným posluchačům na trh vyplivla něco, co na první poslech nepohladí alespoň zvukem? Amíci Helion Prime (zvoucí sami sebe dle aliení planety z Riddicka) tuto skutečnost velmi dobře postřehli.
Už na první zběžný pohled na oranžový booklet s kosmonauty a nezbytným dinosaurem zjistíme, že by se nemuselo jednat o další variaci na Rhapsody, Sonatu nebo Helloween, plnou draků a superhrdinů, protože viditelnou sci-fi tematiku moc kapel v melodickém ranku nezpracovává. Právě tak intro plné futuristické elektroniky s prohlášením, že „pravděpodobnost jejich existence je evidentní“ dokáže navnadit na příval potenciálně příjemných hudebních zážitků.
A ty se doopravdy postupně dostaví, ale ne v míře, v niž zmlsaný melodik doufá. Nejsilnější zbraní kapely jsou bezpochyby výrazné sborové pasáže (nejen v refrénech), které ve chvílích nastupující nudy dokáží danou píseň skvěle oživit, což ale není samospásné a místy tak na povrch vyplouvá autorská bezradnost a touha hledat své místo pod metalovým sluncem.
Většina písní se nese ve středním tempu, což jistě není nic zásadního ani revolučního. Za obzvlášť povedené lze označit „Into A Black Hole“ a předposlední „Apollo“, jejichž hudební pletení je velmi chytlavé a dává tušit, že se v kapele ukrývá nemalý potenciál. Jen bych propříště doporučil dát větší důraz na vedení vokálních linek, půvabná a velmi civilně působící zpěvačka Heather Michelle Smith talentem bezpochyby disponuje, jen prozatím neměla dostatek prostoru k jeho postupnému rozvíjení, což je ale spíše problémem autora hudby. Zvuk není dokonalý, ale nijak neruší a svým vyzněním evokuje, víc spolky americké nežli evropské, hlavně příklonem k thrashověji znějícím kytarám se spoustou kudrlinek a přeci jen nižší melodickou rovinou.
Debutové desky to dnes mají zkrátka velmi těžké, protože by měly zaujmout buď něčím alespoň trošku svojským, anebo výborně zpracovávat již dávno slyšené. Helion Prime stojí v obou případech někde v polovině. Originality, pokud za ni nepovažujete absenci kláves ve spojení s již zmíněnými sbory, se dočkáme stěží, a to hlavně kvůli tomu, že v Maďarsku existují Wisdom. Navíc, podobně vystavěné melodické linky, sóla nebo rytmiku znalejší posluchač zaslechl již nespočetněkrát. Plusové body tak kapela získává hlavně za ne až tak klišovitou stylizaci a bohaté sbory.
|
