Když zemřel před více než rokem Lemmy Kilmister, mluvilo se o tom, že odešel symbol rock n`rollu. A teď pro původní duch rock n`rollu přichází další rána. Možná ta největší. V devadesáti letech totiž odešel na onen svět Chuck Berry. Ten, který může za to, jak dnešní rocková a metalová hudba vypadá. Bez něho by byla možná poloviční. Berry totiž byl u všeho, u naprostých začátků a pak se na něj odvolávaly i legendy z největších, The Beatles a Rolling Stones. Byl u zlaté doby, kdy z rockových muzikantů už nebyli psanci, ale doslova do zlata zasazené hvězdy. Hrál s kdekým. Vlastně s každým na koho si člověk vzpomene a i Judas Priest si od něho vypůjčili jeho slavnou „Johnny B. Goode“.

Devadesát let, to už je věk veskrze požehnaný. Chuck toho navíc za svůj život stihl toho tolik, na co by obyčejný smrtelník potřeboval životy aspoň tři. Byl divoký až hanba. Už na začátku šedesátých let šel do chládku, když se pokusil unést sotva čtrnáctiletou dívku do svého nevěstince. Pobyt ve vězení si pak zopakoval o dekádu později, kdy na něho praskly daňové úniky. Jenže přežil všechno, stejně jako své alkoholové eskapády. Sice už od začátku osmdesátých let nenatáčel nové desky, ale jeho přítomnost na řadě alb různých umělců vždy zaručovala sílu zážitku samotného. Nejprestižnější hudební odborníci jej pak pasovali na pátou příčku mezi stovkou největších hudebních osobností všech dob. A když o něm sám John Lennon řekl: „Když chcete definovat rock and roll jedním jménem, ​​bude to nejpravděpodobněji – Chuck Berry“. Větší pocta snad už ani není možná…

Pepsi Stone, 19. 3. 2017