Je sobota ráno (cca půl devátý) a už mě budí kolega Jelen (Dark Angels), že musíme pro pivo a rychle pařit. Vždyť v deset začíná KRLEŠ!!! Jeho rozkazy vyslechnu a v deset už stojíme před hlavním podiem, kde tato kultovní smečka dokončuje zvukovku. Mám radost, že konečně slunce vyzbrojilo a rozhodlo se nás pořádně spálit.

Bahno začalo pomaloučku vysychat, takže bylo jasné, že sobota bude opravdu stát za to. Ozývá se intro a rozjíždí se první kousek „Zkrat“ ze zatím stále poslední desky „Slzy Arkóny“ (Jak ale Zuzka poreferovala, nová placka je již natočená a čeká se jenom na obal...). Ačkoliv jsem čekal opravdu dobrý koncert, tak tohle mě naprosto dostalo. Byla to jízda jak se patří. Hrálo se ze všech tří desek a na výdech nebyl čas. Celé to podtrhoval výborný zvuk. Vrcholem celého vystoupení byla legendární vyřvávačka „Kráv´n´roll“. Němci mají „All We Are“, my máme „Krávy“. Prostě paráda a pro mě jeden z vrcholů obou dnů. Kdo by řekl, že to někdo dokáže hned takhle po ránu rozjet.

KRLEŠ končí a já běžím na Metal Stage, kde řádí TUBORG. Nový kytarista neuškodil, takže to šlapalo pořád dobře. Divím se, že se zpěvák Karlos v těch hadrech neuvařil, protože horko stále sílilo. Slyšel jsem sice jen pár věcí, ale byl to jasný standart kapely. I když jim to minulý rok na stejném místě šlapalo možná víc...

Chtěl jsem se podívat na LUCKY PUNCH, ale jedna věc, kterou jsem slyšel, mě přesvědčila, že mám jít raději šetřit síly.

Vracím se na MASH, která možná překvapivě okupovala hlavní scénu. Popravdě nevím, jestli to byl dobrý nápad. Na tuhle kapelu jsem kdysi chodil hodně, protože na zábavu to byla dobrá záležitost, ale s přibývajícími alby a stupidnějšími hity mě to přestávalo poněkud bavit. Dnes sice ještě párkrát zajdu, ale jen z nostalgie si poslechnout skladby z prvního CD „Múzy“. Bohužel ani „Kriminál“ na Basinu nezněl tak, jak by měl. MASH pro mě byla jednoznačný zklamání. Takový SIFON by to rozjel daleko lépe..

Byl jsem zvědavý, jak si se stejným podiem poradí další bigbítová klasika CODA, ale ta nakonec nedorazila, protože měla nehodu.

Mohl jsem si aspoň pořádně vychutnat technické death/grindery FLESHLESS, kteří vlastnili na půl hoďku metalovou scénu. Tahle parta je sázka na jistotu. Hrály se samozřejmě nové, ale i staré kousky. Kdo ještě neslyšel poslední desku „To Kill For Skin“, tak by to měl rychle napravit..

TÖRR byl samozřejmě jedna z nejočekávanějších part a bylo to evidentní už před koncertem samotným, kde se shromáždila pěkná skupinka lidí. I já jsem se na ty naše black metalové kluky těšil, protože jsem je už nějaký ten pátek neviděl. Začalo se novinkovou deskou, která mým uším stále ještě uniká, ale podle zahraných kousků nevím, co mám čekat. Popravdě mi to přišlo všechno trošku na jedno kopyto... Uvidím, až našetřím pár dolarů a zajdu pro „Törritorium“. Samozřejmě se hrály i staré fláky. Hlavně závěrečný „Kult ohně“ byl peklo. Vlasta oznámil, že ještě tenhle rok vyjde retrospektivní 3CD, takže je určitě na co se těšit. Žel také oznámil, že to bude tečka za kariérou kapely. Doufejme, že to tak horké nebude. Byla by to škoda...

Po vyčerpávající pařbě na TÖRR si dávám přestávku a vracím se až DYMYTRY, kteří mě ale upřímně zklamali. Hodně lidí bylo nadšených, ale mě hudba těchto „predátorů“ absolutně nechytila. Možná příště...

Ani ENDLESS mě tentokrát moc nedostali. Tahle parta umí, ale myslím, že tentokrát se jim to tolik nevydařilo. Ono je těžké hrát tak složitou hudbu na takové akci, kde chce každý spíš zlikvidovat svoje tělo pod náporem těžkého paření.

A to přišlo s plzeňskou stálicí INTERITUS. Bylo vidět, že „Ioannasovci“ to neměli daleko, takže se na ně přišlo podívat celkem dost lidí. Kapela nám předvedla novou zpěvačku, která se vyznačovala mohutným žvýkáním (smích). Musím říct, že mě nástupkyně Báry poněkud zklamala. Podle reakcí ostatních jsem ale nebyl sám. Na začátku se ozývaly hlasy – „Báro, jeď!“ a později „My chceme Báru“. Radka (aspoň doufám, že se tak jmenuje) má jistě hlas slušný, ale chtělo by to větší zápal do hraní. Takhle to bylo dost unylé. Uvidíme, jak se nám holka vymaká. Držím palce a konečně již stabilní sestavu! Kapele samotné to šlapalo výborně a musím říct, že to byl snad jejich nejlepší koncert, co jsem viděl (i přes tu určitou vokální indispozici).

Největší dosavadní bomba však teprve klepala na vrátka. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY jsou moje srdeční záležitost a tady jasně demonstrovali svůj um a dokonalé hudební myšlení. Člověk by nedokázal říct, jak ho dokáže Hanka jenom svým sympatickým projevem nabýt skvělou náladu. Tu jsem sice samozřejmě měl pořád, ale Hanka opravdu pohladí na duši. A pohladila mě samozřejmě celá kapela. Na akci už mělo být k dostání EP „Osamělí“, na které čekám jak na Vánoce, ale opět se to pozdrželo, tak snad již tento týden. Kapela to ale již nevydržela, tak na tomto kotoučku postavila svůj set. Myslím, že tenhle koncert jim opravdu sednul, protože jsem je ještě neviděl ve větší formě. Tiše jsem doufal, že zazní překrásná „Lonely“ a opravdu jsem se dočkal. Zazněla v české verzi... Paráda a pro mě druhá nejlepší kapela celé akce!

První nejočekávanější zahraniční parta sobotního dne byli němečtí BRAINSTORM. Kolega Peter z Metal Mana mlaskal blahem, ale mě to moc nevzalo. Průměrný heavy metal, který na celém světě hraje tuna kapel.... Na desce se mi to zdálo lepší..

S desátou hodinou se začala projevovat nervozita. DORO je pro mě naprosto kultovní záležitost. Tuhle německou krásku sleduji již od svých prvních metalových krůčků a vždycky jsem tajně doufal, že jí také zažiji na koncertě. A moje tajné přání se splnilo. Něco po desáté se ozvalo intro a kapela svůj koncert rozjela překvapivě letitou peckou „Eartshaker Rock“ z placky „Hellbound“ od WARLOCK. Svým posledním albem „Warrior Soul“ metalová královna zahlásila návrat ke kořenům a koncert tím byl jasně poznamenaný. Z repertoáru WARLOCKu zaznělo ještě několik kousků – např. neodmyslitelná hymna „I Rule The Ruins“ nebo speedová vypalovačka „Burning The Witches“. Hrálo se samozřejmě i něco z novinky, ze které mě nejvíc zaujal kousek „Strangers Yesterdays“. Překvapivě nedostaly moc velký prostor ploužáky. Ty šly na ústup vypalovačkám, kterých má Dorotka Peschová v repertoáru taktéž dost. Koncert tím měl velký spád a jednoduše to byla vyčerpávající jízda. Doro překypovala energií, kterou by jí mohla leckterá o polovinu mladší ženská závidět. Sice je jí již přes čtyřicet, ale není to na jejím výkonu vůbec znát. Také na kráse jí stále neubývá, i když samozřejmě období modelky z konce osmdesátých a začátku devadesátých let je již nějakou dobu v zádech. Abych nemluvil jenom o zpěvačce, tak i samotná kapela zaslouží absolutorium. Hlavně kytarista Joe Taylor není skoro vůbec vidět, ale dělá toho na tom podiu strašně moc. Také basák Nick Douglas, který s Dorotkou brázdí světové podia pěknou řádku let, doslova srší energií. DORO je jednoduše ve velice silné sestavě. Jedinou vadou budiž, že to všechno uteklo tak rychle. Geniální koncert poznáte podle toho, jak vás dokáže vcucnout a to DORO dokázali víc než dobře. Sotva to začalo, už se s námi Doro loučila vyřvávačkou „All We Are“. Naštěstí se ještě dva kousky přidaly... Celá sláva skončila a já jsem ještě teď naplněn velkým zážitkem, který dorazilo moje osobní shledání s Doro v její šatně... Pozvat DORO na tuto akci byl nápad doslova geniální (A pozor – údajně se k nám ještě tenhle rok vrátí. Jenom doufám, že to nebude někam na druhou stranu republiky...)

Geniální ale nebylo postavit na protější scénu SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří díky tomu mým uším unikli a tímto se umlouvám... Stejně tak bych rád viděl TETU s Helenou Kubelkovou za mikrofonem. Údajně zahráli „All We Are“, takže je klidně možné, že jste během chvilky mohli slyšet tuhle věcičku dvakrát (smích).

Po DORO pochopitelně následovali SEVEN, protože bylo evidentní, že se Doro ještě na podium vrátí právě s touhle partou. Basák si stačil před koncertem zlámat pár prstů, ale přesto se hrálo. Doro zazpívala jednu skladbu, ale přesto mě opět SEVEN o svých kvalitách příliš nepřesvědčili. Od nudy to nezachránil ani hostující vokalista, který se snažil sebevíc, ale z průměru ho to nedostalo.

ŠKWOR už mě přestal bavit deskou „Vyvolený“, ale na koncertě to klukům šlapalo dobře. Mělo to šťávu, až mě to překvapilo. Povedený set...

Na Metal Stage bojovala (ze začátku se zvukem) SALAMANDRA, od které jsem ale slyšel pouze pár věcí. Šel jsem se ještě podívat na CHLEJF, jejichž poslední demo bydlí v mojí sbírce. Ano, líbilo se mi to stejně jako zmiňované CD.

Poslední kapela, kterou vidím, je PANGEA a ta mě příliš nepřesvědčila. Únava dělala svoje, takže jsem si dal ještě pivko a vyrazil do stanu, kde už vesele chrápal kolega Čárlie.

Na závěr slova verdiktu – Letošní Basinfirefest byl výborný a minulý rok vesele překonal. Mušek bylo několik, hlavně absence vody a jeden jediný stánek s pivem. Také se mohly před vstup na to bláto dát nějaké podlážky... Na druhou stranu je to jedno, protože v areálu to nebylo o moc lepší... Nechápu moc, proč lidé nadávají na bahno. Uvědomte si, že za to nikdo nemůže. Vyrazilo se přece za hudbou a ta stála vážně za to. Výběr kapel byl výborný a nemám žádnou připomínku. Musím se také zmínit o zvuku, který hlavně na Metal Stage byl doslova dokonalý. Již teď se těším na další rok a klidně opět pozvěte DORO. Nebudu proti (smích).