"Film o Mötley Crüe bude", vykřikl tuhle do tisku bubeník Tommy Lee a opět otevřel téma, které se v rockových kruzích probírá už minimálně dobrých deset let. Asi někdy v té době se i k nám dostala biografie kapely „The Dirt“, která svou otevřeností, nepokrytou šokantností a z části i nevěrohodností okamžitě vylétla vzhůru po žebříčku bestsellerů. Proč ne, čtení je to skutečně skvělé, některé historky už člověk četl potají kdysi dávno pod školní lavicí z tehdy se rozjíždějících tuzemských časopisů a celá kniha tak dokresluje příběh těchto čtyř skutečně nekonformních chlápků. Ožralů, feťáků, trosek, pohybujících se v bahně lidské společnosti a následně navoněných milionářů, kteří byli navíc i velmi dobří muzikanti a hbití performeři.

Příběh je to skutečně silný, když si vzpomeneme, že jej lemují historky koketující se smrtí, s vypolstrovanými pokoji z odvykaček i stadiony narvané fanoušky a fanynkami, které když zahlédly byť jediného člena kapely, okamžitě si rvaly spodní prádlo, záhy letící na pódium. Jenže filmové zpracování? Ano, pánové Neil, Sixx, Lee a Mars už na něj netrpělivě čekají několik let a sem tam si postekli, že se nenašel dostatek prachů, aby se všechno mohlo realizovat. Jenže fanoušek může mít oprávněně strach, co stříbrné plátno udělá s jeho hrdiny. Už jen fakt, že Tommy Lee neopomněl zdůraznit, že jej bude hrát rapper Machine Gun Kelly, nevrhá na celý projekt důvěryhodné světlo. Když si člověk navíc vzpomene, jak dopadly podobné pokusy (výborný film The Doors Olivera Stonea budiž výjimkou) v minulosti, možná by si Mötley Crüe přece jen raději uchoval v paměti ze zažloutlých, tisíckrát ohmataných stránek knihy.

Pepsi Stone, 21. 1. 2018