Studnice nápadů některých kapel se zdá být nevyčerpatelná. Vždyť se podívejme na dvě z nich, už dávno zasloužilé, které v minulých dnech vydaly své desky. Řeč je o britských průkopnících heavy metalu Saxon a jejich japonských souputnících Loudness. V případě Saxon se jedná o dvaadvacátou desku, a co se týče rockerů z druhé strany světa, z japonské Osaky, tam už mluvíme o počinu sedmadvacátém! Sama o sobě jsou tato čísla úctyhodná, když k tomu ale připočteme výsledek, kdy se ani jedna z kapel rozhodně za své počiny nemusí vůbec stydět a srovnání s jejich klasickými díly není úplně od věci, člověk se nestačí divit, kde se v těch chlápcích bere tolik entuziasmu, nápadů a energie.

Letitých part je samozřejmě více, tak proč tedy zmiňovat právě Saxon a Loudness, když na scéně působí služebně mnohem starší soubory, jejichž členové i po sedmdesátce obrážejí svět a lidem zprostředkovávají dobu, kdy byla rocková hudba ještě neskutečně vzrušující záležitost? Ovšem u těchto legend (každý nechť si dosadí název, jaký chce, příkladů je více než dost…) se jedná spíše už jen o turné, kde se obrací do vlastní minulosti a přehrávají své největší hity. Pro členy samotné, přestože se tváří, jak jsou spokojení a jak bez hudby nemohou být, musí už být podobné monstrprojekty vyčerpávající. Na novou tvorbu pak už nezbývá dost energie a vlastně se jakákoliv chuť do tvorby dalších věcí vytrácí. To ale u Saxon ani Loudness není znatelné. Ti servírují další a další desky. Právě těmto partám lze jejich neutuchající nadšení pro věc věřit. A co na tom, že už všichni členové těchto kapel mají na krku šest křížků...

Pepsi Stone, 11. 2. 2018