To, co novojičínští Emerald Shine před dvěma lety na EP „Beneath The Stars“ nakousli, to se svým nedávno vydaným debutovým albem „Misty Tales“ spolehlivě dopověděli. I přes to, že v mezidobí jejich sestavu potkala pořádná čistka a to i na postech, které pro výraz Emerald Shine nejsou úplně zanedbatelné. Z tohoto pohledu je velmi příjemné konstatovat, že melodie jsou stále ladné a skočně neposedné, folková atmosféra decentně bardovská, kovová složka natolik sytá, aby podráždila, ale přitom nesetřela ten pel lidové nevinnosti a hlavní problém krátkometrážní prvotiny (nepřehledný zvuk) je plně odstraněn.
Harfa (!), housličky i píšťalky, které (možná především díky čistšímu zvuku) hrají nyní daleko zásadnější roli, jsou vedle povedené spolupráce čistých hlasů Leeny Jaškové a novice Dušana (samozřejmě dojde i na agresivnější zpěvy, ale ty jsou dávkovány účelně a decentně) Sommera tím zásadním prvkem, na kterém Emerald Shine můžou budovat svoji neotřelost a do jisté míry i rozpoznatelnost. S „Beneath The Stars“ jsem měl potřebu směřovat elfí partu někam mezi hrubost Cruadalach a melodické hlazení Wolfarian, s „Misty Tales“ a jeho inspirací u pana Tolkiena už nemám problém ji posadit na vlastní větvičku folk-metalového stromu, byť pro určitou orientaci je třeba zdůraznit, že Emerald Shine dávají daleko víc prostoru melodiím a nyní i výpravnosti. A tam, kde se jim tyto dvě složky plně prolnou, je možné hledat zásadní momenty alba – „The Elven King“ od civilně majestátního (až potenciálně chrámového) nápěvu skočí do pohanštinou vonícího nevázaného křepčení a i přes trošku chaotickou proměnlivost se vrací k velmi silnému ústřednímu motivu, křehoučká posmutnělost se silně emotivním zpěvem (v podání obou protagonistů), dojemně plačící sólovou kytarou i lidovými nástroji ovládne „The Song Of Fallen Leaves“, dramatičnost ve valivě akční „Where Life`s Been Ruined“ s parádně jedovatými houslemi předvede, že Emerald Shine nejsou jen o folkové rozpustilé nevinnosti. S čím se trochu potýkám, je fakt (u kterého nevylučuji, že se jej hodně vytrvalým vstřebáváním může podařit odstranit), že některé skladby sice rostou z nikterak složitých a poměrně chytlavých motivů, které jednotlivě zabírají, přesto v konečném součtu mohou být obtížně zapamatovatelné, asi nejsilnějším příkladem budiž „Voice Of The Muse“. Dobrým nápadem bylo i zařazení závěrečné „Rainy Night“, která se objevila už na „Beneath The Stars“ a jasně ukazuje (především technický) vývoj kapely.
O potenciálu Emerald Shine nebylo pochyb od jejich první nahrávky. S „Misty Tales“ (a to i ve světle rychlého se vyrovnání s personální přestavbou) jej plně potvrdili. Barevný folk- metal, jehož rozvernou chytlavostí dokonale zachutná (ač rozhodně není tou základní podmínkou úspěchu) žejdlík medoviny.
|
