Van Halen byli na přelomu let 1996 a 1997 v troskách. Najednou nikdo nevěděl, co bude dál. Po skvělém albu "Balance" to vypadalo, že kapela už nechce se Sammym Hagarem mít nic společného. Ten do světa vypustil prohlášení, že má připravené sólové album "Marching To Mars" a za dveřmi už čekal David Lee Roth, jehož sólová kariéra nabrala v devadesátých let strmý sešup. Jenže epizoda s Rothem trvala jen okamžik, než se opět projevily dávné spory a zpěvák posléze oznámil, že i on připravuje sólové album s kytaristou Johnem 5. Otázky se kolem Van Halen jen rojily. Začalo se mluvit také o sólovém albu Eddieho Van Halena, ke kterému nakonec nedošlo, protože na jaře 1997 už bylo jasno. Kapela měla opět zpěváka a nebyl to ani Roth, ani Hagar. Novým frontmanem na tomto prestižním postu se stal Gary Cherone, ještě donedávna zpěvák Extreme.
Cherone byl sice mladší než zbytek kapely, ale i tak platil za ostříleného matadora. Jeho Extreme zažili svůj vrchol v roce 1990 s albem "Pornograffitti", jenž obsahovalo celosvětový hit, akustickou baladu "More Than Words". Postupem devadesátých let jejich popularita spíše upadala, až v roce 1996 došlo k rozpadu. Cherone byl naprosto odlišný typ zpěváka než Sammy Hagar a svým sytým projevem připomínal spíše Rotha. "Dokázali jsme jednou, že se bez svého zpěváka obejdeme, dokážeme to i podruhé," prohlašoval velkohubě Eddie Van Halen a poukazoval na to, že v jeho 5150 Studios už vzniká nová deska. Tentokrát se ale štěstěna ke kapele otočila poprvé zády. Celých dvacet let byli Van Halen na výsluní a fanoušci jim prominuli i slabší chvilky. Ovšem album "Van Halen III" je otočilo do protisměru.
Shazovat vinu na Cheroneho by bylo krajně nespravedlivé, protože ten odvedl dobrou práci, problém byl v tom, že Van Halen neměli po kupě dostatek dobrých skladeb a po kolosálních albech "F.U.C.K." a "Balance" působí "Trojka" jako hodně chudý příbuzný. Další problém spočíval v tom, že kromě Eddieho kytarových eskapád a suchého zvuku Alexových bicích neznělo tohle album ani moc jako Van Halen. O tom svědčí zejména nejpodařenější věc celé kolekce, hypnotická balada "Once", kde sice Cherone pěje jako o život, ovšem celá věc zní spíše jako dílo velice slušně nadané alternativní party devadesátých let. Tady se nepokračuje v cestě započaté Hagarem, ale nenavazuje se ani na Rothovy začátky. Proto zní tenhle počin tak nějak nijace.
Když se bezbarvé intro "Neworld" zhoupne do "Without You", kde Eddie vytáhne svou klasickou fintu, vypadá to sice nadějně, ale samotná skladba se pak (kromě slušného refrénu) vůbec nikam nepohybuje, nemá patřičnou energii a nenabídne nic, co by si nutně fanoušek musel poslechnout. V dalších věcech "One I Want" a "From Afar" se rozpačitý pocit ještě prohlubuje a když pak dojde na kvalitnější "Dirty Water Dog", zmíněnou "Once" a singlovou "Fire In The Hole", najednou se euforie nedostavuje, přestože máme co do činění s vrcholem desky. Slušným dojmem působí ještě "Josephina", ovšem zbytek alba, včetně Eddieho sólového výstupu "Primary", je jen průměrnou záležitostí, která velmi brzy zapadala prachem dějin.
Deska "Van Halen III" sice není úplný propadák, ovšem i ten nejzarytější příznivec kapely musel tentokrát přiznat, že to skutečně není ono a po žních minulých let přicházelo drsné vystřízlivění. Odnesl to, jak to v podobných případech bývá, nováček Cherone, který se musel v roce 1999 sbalit. V té době byla Eddiemu diagnostikována rakovina jazyku. Tu sice v příštích letech překonal, aby se pak přenesl i přes alkoholové problémy, ovšem svou kapelu už nedokázal udržet v takové formě, jakou měla v letech 1978 až 1995. V roce 2003 došlo k reunionu se Sammym Hagarem, ovšem zůstalo jen u vydání výběrového alba a mamutího turné, které pokračovalo i po roce 2007, kdy Hagara za mikrofonem vystřídal David Lee Roth.
Ten s kapelou natočil v roce 2012 ještě jednu desku "A Different Kind Of Truth", která sice zněla o něco přesvědčivěji než "Trojka", ale dávná síla se Van Halen nevrátila. A jak to vypadá, už to i tak zůstane, protože sám Roth při jednom z interview z minulého roku odpověděl na otázku, týkající se budoucnosti kapely, takto: "Van Halen? Myslím si, že s nimi je konec." Ať už je to pravda nebo ne, jedno zůstává jisté. Minulost nikdo nezmění a ta byla u Van Halen sakra silná. Ten příběh, který začal na začátku šedesátých let na vlnách Atlantského oceánu byl mnohem větší, než si tenkrát dva malí bráchové mohli myslet...
|
