Navazovat na kult je vždy těžké. A v případě projektu Zemětřesení to platí dvojnásob. O tom, co pro českou nebo československou hudbu znamenal Jiří Schelinger, byly popsány už stohy papíru, protože to byl právě on, kdo v době normalizačního kulturního temna dokázal, že zpěvák nemusí mít jen čistý hlas jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška, aby se dostal až na špičku tuzemské scény a jeho plakáty do pokojů řady dospívajících. Byl to on, kdo je považován za průkopníka českého hard rocku, když vedle (nucených?) estrádních věcí typu "Dráty pletací" nebo "Což takhle dát si špenát" dokázal vypálit desku "Hrr na ně..." s nepokrytě hardrockovými kousky jako "Kartágo" nebo "Lucrezia Borgia". Když se nad ním pak zavřela hladina Dunaje, přišla tuzemská kultura o jeden ze svých největších symbolů.
Po Schelingerovi tehdy zůstalo nedodělané album "Zemětřesení", které na dvanáct let skončilo v šuplíku jeho nejvytrvalejšího spolupracovníka Františka Ringo Čecha a Schelingerova bratra Milana. V roce 1992 běžel v rozhlase pořad Gung-Ho, který vyhlásil anketu Černá vrána pro nejpopulárnějšího zpěváka, kytaristu, basistu a bubeníka. Nejlépe z ní tenkrát vyšla čtveřice Aleš Brichta, Miloš Dodo Doležal, Vlasta Henych a Štěpán Smetáček, která dala dohromady jednorázový projekt, který se pojmenoval po nedokončeném Schelingerově albu. V roce 1993 pak vyšla desetiskladbová sbírka, která z části obsahovala skladby, které už Schelinger nestihl dodělat a z části připomínala jeho největší hity jako "Holubí dům" a "Nám se líbí". Dlouho to pak vypadalo, že se skutečně jednalo o jednorázovou věc, která tenkrát řekla vše a tím pádem se vyčerpala.
Trvalo pětadvacet let než se klasické logo Zemětřesení znovu objevilo. Pravděpodobně největší iniciativu v tomto ohledu vyvinul kytarista Miloš Doležal, když dal dohromady starou partu, jež spolu vyrazila na turné. To se ukázalo být hodně úspěšné a proto se začalo mluvit o pokračování někdejšího projektu. To u toho byli ještě všichni čtyři členové. Ovšem postupem času odpadl jak Aleš Brichta, tak Vlasta Henych, a zvěsti o další albu utichly. Najednou je však léto 2019 a Doležal do éteru vypouští prohlášení, že právě dokončuje "Zemětřesení 2". Po jeho boku ale už nestojí zmínění Brichta s Henychem a z původní sestavy kromě něho zbyl už jen bubeník Štěpán Smetáček. Na čtveřici nakonec Zemětřesení model 2019 doplnil Dodův syn na postu basisty a na ožehavém pěveckém postu se objevuje jistý Mladen Djelmo. Trochu skeptické hlasy se rozplynuly v okamžiku, kdy vlétl do éteru pilotní singl "Severák".
Jestliže v roce 1993 bylo původnímu Zemětřesení vyčítána přílišná hardrocková dravost a skalní fanoušci Jiřího Schelingera příliš neakceptovali Brichtův osobitý zpěv, tentokrát ani ten nejzarytější příznivec nemůže k okální stránce namítnou absolutně vůbec nic. Hned od prvních slov, které Djelmo vypustí v "Severáku" je jasné, že po Brichtově odchodu nemohla volba padnout na nikoho lepšího. Djelmo je totiž naprosto přesný klon Schelingerova hlasu a "Zemětřesení 2" zní, jako kdyby se našla ztracená nahrávka, kterou kdysi nazpíval Schelinger a oba Doležalové se Smetáčkem k ní jen nahráli instrumentální stopu.
Pokud by se uvažovalo o tom, že to nejlepší z nedokončeného Schelingerova odkazu vyšlo už před šestadvaceti lety, tohle album podobné myšlenky brzy zapudí. "Zemětřesení 2" svého legendárního předchůdce sice nepřevyšuje, ale může se mu zpříma dívat do očí. A nepotřebuje k tomu ani tak masivní kampaň jako měla jednička. "Dvojka" obsahuje nikdy nenahrané skladby, hit "Ptají se lidé", který Schelinger hrál běžně za svého života a tvořil páteř jeho tvorby a dále ještě tři skladby, ke kterým existoval jen text z pera Ringo Čecha a hudbu k nim dodělávali aktuálně až Doležal a spol. Mezi ně patří právě zmíněný singl "Severák", který otevře kytarový riff, čerpající z odkazu Black Sabbath, aby pak celá píseň vyvrcholila ve frenetickém tempu a poryvech Doležalovy kytary.
Při výběru skladeb se těžilo ze Schelingerova koncertu, jenž se uskutečnil v roce 1980 v Humpolci. Tam už zazněly skladby "Maraton" a "Znám tisíc důvodů", kterým muzikanti dali soudobý ráz a současný zvuk. Kvalitativní vrchol alba tvoří dvojice skladeb "Alchymista" a "Sen", které Schelinger ještě stihl v roce 1980 vydat na singlu. Doležal a spol. jim trochu upravili aranže (výtečně zní kytara za začátku "Snu"), přidali trochu pompy a hardrockové řinčivosti (ta nechyběla ani původním verzím) a z obou skladeb udělali velmi žhavé současné hity, kterým nevadí ani trochu dětinské Čechovy texty.
Na "Zemětřesení 2" je možné pohlížet jako na sevřenou kolekci, která netrpí žádnými výchylkami, přestože u skladby "Bez tebe nelze žít (RNR)" nejprve zaskočí její tvrdost, která se dotýká až metalového teritoria, ovšem to je jen taková drobná výtka, kterou nelze vnímat jako žádnou vadu na kráse. Jako celek tahle deska působí totiž nejlíp. Vtáhne vás do děje, při kterém mohou vyvstát reminiscence na doby předtím, než osud nasměřoval Schelingerovy kroky do Bratislavy. To byl také její hlavní účel. Schelingerovo dědictví tak bylo už vytěženo beze zbytku. A se ctí...
|
