RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



bulvární koutek

1980... Rok, kdy se kalila ta nejčistší ocel

Letos je to přesně čtyřicet let, co se počítá začátek Nové vlny britského heavy metalu a s tím výročím se nejčastěji skloňují dvě možná nejzásadnější alba, debut Iron Maiden a „British Steel“ od Judas Priest. O těch už byly popsány stohy papíru a stovky stránek, ale nebyla to jen tato dvě díla, která podnítila řadu velkých věcí, co se v následujících letech staly. Tato Nová vlna (NWOBHM) měla svá chapadla rozprostřena mnohem dál a šla i více do minulosti. Pokud si vezmeme pouze onen památný rok 1980, tak zlatým písmem je do něj pochopitelně zapsáno ještě motörheadovské „Ace Of Spades“, saxonovské dvojspřeží „Wheels Of Steel“ a „Strong Arm Of Law“, částečně i nesmělé první krůčky Def Leppard na „On Through The Night“ a především asi nejlepší dílo začátku této scény, „Lightning To The Nations“ od Diamond Head. Tohle album je sice (vinou naprosto katastrofálních manažerských rozhodnutí kapely) už dnes trochu zapomenuto, stejně jako samotní Diamond Head, kteří sice hrají na řadě festivalů, ale spíše v podvečerních nebo dokonce ostudných odpoledních časech, ale jeho dosah byl tenkrát obrovský.

Těch kapel, které na začátku osmdesátých let roztáčely kola klasického heavy metalu, byly stovky. Některé fungují v různé formě dodnes, ale většinou vzpomínají jen na dávné časy, nebť se odmítly vyvíjet a dnes jsou jen romantickou vzpomínkou. Stále se můžeme setkávat s kapelami jako Satan, Angel Witch, Cloven Hoof, Grim Reaper, Blitzkrieg, Demon, Raven nebo Tank, ovšem tyhle party už nikdy nedohlédnou na svůj (byť i tehdy notně omezený) vrchol a hrají vlastně už jen z nostalgie. A kdo si dnes ještě vzpomene na taková jména jako Sparta, Sweet Savage, Mythra, Elixir, Jaguar, Holocaust nebo A II Z? Přestože i v heavymetalové bibli „Heavy Metal Direkt!“ bylo psáno, že většina těch kapel nestála za nic, hrály v době, která od základu otřásla rockovou hudbou a sílu metalu přenesla i za oceán. Když však zpěvák tehdy začínající kapely Ratt Stephen Pearcy pronesl památnou větu: „Jistěže všichni v kapele máme rádi Judas Priest, ale chceme, aby na nás chodily taky holky,“ bylo rázem po všem. Heavy metal se ze své čistoty začal tranformovat do mnoha podob a Nová vlna britského heavy metalu byla stále novou vlnou, ovšem už se starým obsahem.

Pepsi Stone, 10. 5. 2020

Jan Skala             



Vydáno: 10.05.2020
Přečteno: 861x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10471 sekund.