Whitesnake byli v roce 1982 v trochu schizofrenní situaci. Po dobu, co držel Coverdale kapelu u ledu, polovinu muzikantů (bubeník Ian Paice, basista Neil Murray i kytarista Bernie Marsden) z ní utekla. Deska „Saints & Sinners” už byla natočená, čekala na vydání a kolem Whitesnake stále nebylo jasno. Podivný klid, který kolem kapely panoval, nevěstil nic dobrého, ale rozuzlení mělo přijít záhy. Padlo rozhodnutí, že deska vyjde tak, jak byla nahrána, i přes to, že kapelu už tvořili jiní muzikanti, kteří ji měli propagovat. Nejpozději od té doby bylo jasné, že Whitesnake jsou definitivně kapela Davida Coverdalea a ne parta šesti muzikantů, kteří táhnou za jeden provaz. Možná i to se projevilo v tom, že “Saints & Sinners” pokulhávala za svými předchůdci a nakonec se z ní stala jedna z nejslabších položek v diskografii kapely. Možná dokonce úplně největší.
Když „Saints & Sinners” v listopadu 1982 vyšla, Whitesnake tvořili (kromě Coverdalea, Jona Lorda a kytaristy Mickyho Moodyho) nový kytarista Mel Galley, dlouholetá opora bluesrockových Trapeze (tam začínal i Glenn Hughes), basista a matador britské jazzrockové školy Colin Hodgkinson a bubenický světoběžník, ranař a bývalý člen Blackmoreových Rainbow Cozy Powell. Ti však, kromě Galleyho, jenž nazpíval několik doprovodných vokálů, vůbec do nahrávacího procesu “Saints & Sinners” nezasáhli a proto status nejslabšího alba Whitesnake nejde na jejich vrub. Ovšem pokud mluvíme o nejslabší položce diskografie těchto Britů, pořád máme co do činění s kvalitním materiálem, disponujícím skvělými muzikantskými výkony, nicméně v porovnání s předchozími nahrávkami tenhle počin bledne.
Je to dané zejména tím, že na kapele se už začala v době natáčení projevovat únava a sám Coverdale řešil spíše rodinné problémy než kvalitu materiálu. “Saints & Sinners” je stále energická nahrávka, na níž Whitesnake působí jako dobře namazaný stroj, díky čemuž vyniknou všechny instrumentální i pěvecké fígle, potíž je spíše s kvalitou skladeb samotných. Ty tentokrát nejsou ani tak nápadité, ani tak hitové (přestože jsou zde prvotní verze slavných “Crying In The Rain” a “Here I Go Again”), jako tomu bylo u minulých dvou počinů. Paradoxně nejvíce je únava materiálu znát právě na jmenovaných monsterhitech budoucích let, které zde prostě nefungují, postrádají pořádnou produkci, a i sám Coverdale jako kdyby byl v obou trochu unavený a nedokázal se rozehřát na provozní teplotu.
Naopak jsou zde skladby, které fungují na výbornou… Velmi se vydařil otvírák “Young Blood”, který ve svém entuziasmu předstihl úvodní skladbu minulé desky “Come An` Get It”, a kde Whitesnake zní jako ve svých nejlepších chvílích. Laťku kvality si udržují rovněž “Rough An` Ready”, navazující svou energií a uměním strhnout na “Young Blood”, a “Rock An` Roll Angels”, pyšnící se hravou atmosférou, kde kromě opět precizního Coverdaleova zpěvu zaujmou zejména kytarové harmonie ve slokách, doplňující rozverné Lordovo piáno. Právě tyto tři věci jsou tím nejlepším, co “Saints & Sinners” nabízí. A to je od kapely, co měla na kontě předchozí tři skvělé desky hodně málo. Nedá se sice vyloženě a natvrdo říct, že by “Blood Luxury”, “Victim Of Love” nebo titulní “Saints & Sinners” byly vyloženě slabé kusy, ale přece jen se u nich dostavuje ten pocit, že něco podobného jste od Whitesnake už dříve slyšeli a to v lepším a neotřelejším podání.
Tentokrát se v kapelní doskografii dostáváme k průměru. Od toho desku zachrání tři zmíněné silné kusy a příslib dvou hitů. Jenže v době, kdy “Saints & Sinners” vyšla, bylo zklamání fanoušků obrovské. Čekala se další velká deska od Coverdalea a spol., místo toho se jim dostalo obyčejného kousku, který nadšením naplňoval jen nejskalnější jedince. I sám Coverdale se o “Saints & Sinners” dodnes vyjadřuje zdrženlivým stylem, spíše poukazuje na to, že kapela prodělávala vnitřní krizi a snažila se sehrávat v nové sestavě. Toto album tak lze brát jako úlitbu fanouškům, kteří se dožadovali nového materiálu, ale kapela na něj ještě nebyla zcela připravena.
I když Whitesnake měli novou sestavu, uvnitř se o klidu mluvit příliš nedalo. Důvod byl v samotném Coverdaleovi. Ten ve dne v noci spřádal plány na dobytí Ameriky. "Saints & Sinners” za oceánem hrubě propadlo, když se nedostalo ani do hitparád a upadající zájem byl znát i v domovské Británii, bylo proto nutné zaměřit se na budoucnost. Bylo totiž nad slunce jasnější, že se starými zbraněmi se v první lize už dál válčit nedá. I když sestavu měli Whitesnake v postatě zbrusu novou, už jí pomalu zvonil umíráček.
|
