Dohady o tom, kdo byl či je největší hardrockovou kapelou všech dob, nikdy nebudou brát konce. Kolik posluchačů, tolik chutí a nikdy se nedoberete kýženého cíle. Pokud ovšem výběr rozšíříte na pět kapel, jedno jméno se v něm bude dozajista opakovat… LED ZEPPELIN! Tvrdit, že právě oni vymysleli hard rock, by bylo krajně nespravedlivé k dalším významným kapelám přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale jisté je, že Led Zeppelin mu přidali takovou dávku energie, že to do té doby nikdo jiný neudělal. Zahodili všechny květinové manýry éry hippies, vzali si to nejlepší z tvrdého blues a všechno pořádně zelektrizovali, že z toho vznikl zvuk, který fascinoval v dalších desetiletích miliony a miliony posluchačů na celém světě. K Led Zeppelin se obraceli všichni. Ať už to byli heavymetalisté, grungeři nebo hairmetalisté, vždycky se v jejich hudbě našla spojnice, která ve výsledné rovnici ukázala právě na Led Zeppelin. Přestože během šílené jízdy sedmdesátými lety, tato kapela prodělal obrovský přerod z drsné blues/hardrockové party v mnohem experimentálnější těleso, vždy byla jejich hudba svým způsobem vzrušující.
Když budeme pátrat po kořenech této legendy, nutně při tom narazíme na britskou bluesovou kapelu šedesátých let The Yardbirds. Právě v této líhni talentů ostrovní hudby zakotvil v roce 1966 mladý kytarista Jimmy Page, aby se postavil na post, který před ním zastával Eric Clapton a poté Jeff Beck. Mladý Page se této úlohy nezalekl a začal si plnit sen, který měl v hlavě už od útlého mládí a jenž jej dovedl i k práci studiového kytaristy. „Ta práce byla fajn, protože za ní byly slušné peníze,“ tvrdil o dávných letech Page, „ale já chtěl stát na pódiu s kapelou a mít s ní úspěch.“ Jaké bylo jeho zklamání, když se The Yardbirds po vážných neshodách během amerického turné v červnu 1968 rozpadli a pak zůstal sám jak kůl v plotě. Začal však konat. Oslovil svého známého ze studiových prací, basistu Johna Paula Jonese, a důvěru na doporučení dal i dvěma absolutním zelenáčům, zpěvákovi Robertu Plantovi a bubeníkovi Johnu Bonhamovi. „Jimmy tenkrát sliboval něco úplně jiného, než by člověk čekal od normální bluesové kapely,“ vzpomínal multiinstrumentalista John Paul Jones, který kromě baskytary začal obsluhovat i klávesy, „měl totiž klasické vzdělání a přicházel se skvělými nápady.“
Na první zkoušce kapela stále ještě nesla název The New Yardbirds, což bylo kvůli Pageově strachu, zda by se na scéně dokázalo etablovat nové jméno. „Zahráli jsme si „Train Kept-A-Rollin“ a další klasiky od The Yardbirds a já si říkal, že jsme vážně dobří,“ říkával Jones. Přestože se na cesty vypravili s tímto starým repertoárem, který fanoušci The Yardbirds při pohledu na neznámou sestavu nevítali s velkým nadšením, brzy čtveřice začala do programu nasazovat i vlastní věci. První z nich byla vypalovačka „Good Times Bad Times“ a bluesověji orientovaná „Your Time Is Gonna Come“. „Věděl jsem, že je třeba jít hned nahrávat", podotkl Page, „ale stále jsme ještě neměli jméno. Když jsme naše věci přehráli lidem z nahrávacích společností, tak někdo podotkl, že půjdeme k zemi jak olověný Zeppelín.“ Bylo rozhodnuto a Led Zeppelin byli na světě. Zabralo to pak jen třicet hodin ve studiu a deska, která navždy měla změnit svět, byla hotová. Přestože si Page řadu nápadů na desku vypůjčil od starších kolegů z branže, vše bylo zahráno s takovou dávkou inovace, že to až bralo dech.
Jestliže se o Led Zeppelin v budoucnu mluvilo jako o kapele čtyř vzácně vyrovnaných individualit, na debutu jasně dominuje Page. Byly to právě jeho riffy v „Good Times Bad Times“ a „Communication Breakdown“, které odstartovaly hardrockovou erupci sedmdesátých let, protože na svět se tyhle skladby dostaly ještě v době, kdy nikdo nevěděl, že brzy vyjde také „In Rock“ od Deep Purple nebo debut Black Sabbath. I když právě „Communication Breakdown“ hojně využívá nápadů z „Nervous Breakdown“ od Eddieho Cochrana, jsou zde zabaleny do tak energického obalu, že se se dá hovořit o skutečně heavymetalové skladbě. Největší vykrádačku, kterou Page po letech přiznal, tvoří skladba „Dazed And Confused“, když podobně znějící věc (navíc stejného názvu) předvedl v roce 1967 už písničkář Jake Holmes, kterému Page v budoucnu přiznal spoluautorství. Jenže vrcholy debutové desky Led Zeppelin jsou trochu jinde než v „Dazed And Confused“, přestože i ona, částečně sloužící jako prostor pro Pageovy akustické hrátky, je střípkem do mozaiky a ani bez ní by tato slavná deska nebyla úplná.
Pokud budeme pátrat po vrcholech, jistě narazíme na zmíněné „Good Times Bad Times“ a „Communication Breakdown“, jež ukázaly cestu rocku do sedmdesátých let, ale i na osmiminutový epický monument "How Many More Times", kde Page přenechal část prostoru Johnu Bonhamovi a jeho hromovým bícím, čímž se tento mladý bubeník uvedl přímo do rockové extraligy. Nejsilnější položka však doslova vybuchuje pod názvem „Baby I`m Gonna Leave You“, což je až aristokraticky krásná bluesová věc, beroucí si inspiraci ze stejnojmenné skladby americké písničkářky Anne Bredon, ale kterou Page ozdobil tak úchvatnými kytarovými sóly, až z ní vytvořil milník, spojující starou bluesovou hudbu s naleštěným hard rockem budoucnosti. K tomu dopomáhá Plantův vysoký hlas, jenž převádí řadu bluesových standardů (zde zastoupeny zejména dvojici coververzí od Willieho Nixona „You Shook Me“ a „I Can`t Quit You Baby) přes práh nových časů do sedmdesátých let, které už klepaly na dveře a slibovaly rockovou revoluci.
Přestože nebyli na debutu Led Zeppelin úplně původní, tak provedení, které jim Page, Plant, Jones a Bonham skladbám dali, bylo doslova světoborné. Pro řadu mladých posluchačů, unavených drogovou ležérností The Rolling Stones a žvásty o lásce a míru, tak najednou jako kdyby žádná hudba předtím neexistovala. Ihned po vydání se deska dostala do žebříčků nejen ve Velké Británii, kde Page měl dobré renomé už z dob The Yardbirds, ale i v Americe, kde díky minulému turné hvězda Led Zeppelin strmě stoupala. Byl to obrovský nástup a přestože řada kritiků mluvila v případě desky i kapely samotné o rychlokvaškách, běh dějin ukázal naprostý opak. 12. ledna 1969 byl položen základ moderní rockové hudbě a Led Zeppelin se díky tomuto albu brzy zařadili po bok největších jmen na scéně.
|
